23. února 1995
(Dháka)
(Dívala jsem se na Kristův obraz.)
Původce Krásy,
jak Tebou někdo může
zůstat neokouzlen?
Ať jsme jakkoli ubozí a schopni ničit,
Tvá láska k nám nikdy neochabuje.
Hřešíme, ale jsme stále Tvoji, učíš nás,
že i když jsme zachváceni hříchem,
Ty, ve Své horoucí touze odpustit nám,
si nás budeš hledět
jako si Milenec hledí své snoubenky,
abys nás úplně získal.
ano! co bych neudělal pro každého z vás, abych se zmocnil celého vašeho srdce! tak málo potřebuje váš Spasitel ke Svému štěstí; dokonce i pouhý pohled na Mě1 Mne rozradostní;
mohu vás navždy učinit Svými a Má Vláda nad vámi promění vaši duši v křišťálově čistý diamant, zářící a bez poskvrny;
naprosto vážně a s veškerou Svou autoritou vám pravím; dokud neodumřete svému „já“, nedojdete věčného života; Já jsem světlo Života a ty, dcero, si pamatuj: tvoji bratři a sestry jsou ještě daleko od Mého Božského Srdce, které je může zbožštit; jdou cestou záhuby a Zkáza je pomalu pohlcuje, aniž by si toho byli vědomi! tvorstvo! stačí jen chtít a sestoupím na tebe jako Řeka, ten věčný Zdroj vycházející z Mé Hrudi; ic
