24. prosinec 1994
Pane, Učiteli a Spasiteli?
Já Jsem;
kázal jsem ti od Srdce k srdci; dělal jsem tyto věci, abych tě získal; chtěl jsem, aby se ode Mě Má žačka naučila dobývat pro Mě duše; všechny vás věčně miluji… žačko, chci, abys Mi byla věrná; to je dárek, který Mi můžeš nabídnout během půlnoční mše! – svou věrnost z celého srdce; a když to uděláš, Můj Otec a Já v tobě projevíme Svou Svatost, abychom tě posílili v této bitvě v čase Soužení;1 kdyby někdo z přívrženců Šelmy byl k tobě nepřátelský, buď pro ně jako prak a rozdrť je, jako ve vizi,2 kterou jsem ti dal…
nyní, maličká, buď jedno se Mnou; pokračujme ve sdílení; Já jsem Pán, tak se neboj; Mé Jméno: Ježíš Kristus, Syn Boží a Spasitel;
2 Vize: ocitla jsem se v zajetí přívrženců Šelmy. Vzali mi prsten s křížem, na chvilku s ním zmizeli a pak s ním přišli zpět. Vrátili mi ho. Když jsem ho brala, věděla jsem, že ho zneuctili. Poté mě doprovázeli ke dveřím, ale jak jsem procházela jejich halou, uviděla jsem na zdi Emblém Šelmy (přesně tak, jako my máme kříž). Rychle jsem se rozhodla. Poblíž jsem uviděla něco jako prak, chopila jsem se ho a celou svou silou jsem zasáhla jejich Emblém přímo do oka (středu), čímž jsem jej zničila a s ním i všechnu ďábelskou sílu v něm. Když jsem se k tomu rozhodla, věděla jsem, že by mě to mohlo stát život, ale řekla jsem si, že to za to stojí, pokud tím zničím jejich moc. Jakmile jsem Emblém roztříštila, následovníci šelmy, kteří mě doprovázeli ke dveřím, se roztřásli hrůzou a začali se bát. Pochopila jsem, že když jsem zničila jejich Emblém, přemohla jsem i je, a tak už nade mnou neměli žádnou moc.