5. února 1991

Kde zase jsi, můj Pane?
Kde se skrýváš?
Nebo jsem se opět ocitla ve tmě
a nemohu Tě vidět?
Odpíráš mi Svou přízeň?
Ano, vím, že nemůžeš být daleko.
„Jestliže mé nohy
sešly ze správné cesty,
nebo jestli mé oči svedly mé srdce na scestí
a jestliže na mých rukou lpí poskvrna,“1 
odpusť mi.

Mé dítě, buď požehnána! pokoj tobě;

přizpůsob se Mi, Vassulo, a přestaň naslouchat Pokušiteli; říkám ti: pojď ke Mně blíž, pojď ke Mně blíž, Mé dítě; jsem Ten, kdo ti dává skutečné Poznání; Ó, Vassulo! zasvitlo do tebe Světlo, tak jak můžeš pochybovat? jsem to Já, Pán, kdo tě zachránil; – řekl jsem ústy Svých proroků, že dám Svého Ducha i těm posledním a nejubožejším ze všech, ale, Mé dítě, to je teprve začátek Mého Slibu;

Já Jsem Nejvěrnější; Ó, Mé dítě, raduj se! raduj se! protože brzy dám Svého Ducha všemu lidstvu; dám vytrysknout křišťálově čisté vodě2 z každého živého tvora; – Vassulo, skryl jsem před tebou Svou Tvář jen na několik dní, abys Mě hledala; nejsi opuštěná;

Byla jsem vyděšená, Pane!

ale ne, nebuď vyděšená, jak jinak bych mohl probudit tvůj zájem? tvůj zájem konečně zvednout hlavu a hledat Mě, Svatého? jsi ze země a Já Jsem z nebe; žiješ na místě, kde tě tvůj duch nemůže uspokojit, protože jsi obklopena vším, co nejsem Já, a Mě je možné najít tam, kde by tvůj duch a tvá duše měli chřadnout touhou být; požehnaná Mé Duše, dokud se nenaučíš stále Mě hledat a přát si Mě, budu tě dál tu a tam zkoušet; je Mou radostí pronikat tě Svým Duchem dnes, a ne včera, zítra a je možné, že ne pozítří; rozumíš?

Ano, Pane. Myslím, že jsem konečně pochopila.

koupeš se v Mém Světle, hledej věci Nebeské a zachovávej Mé Zásady; beze Mě jsi sama a nemůžeš nic udělat, nezvládla bys ani své myšlenky, a proto ti říkám: nedopřávej svým očím odpočinku;

nechci tě zbavovat odvahy, Vassulo, ale z Mých Úst vychází Učení a Moudrost; budeš kráčet po Mém Boku cestou ctnosti, obohatím tvého ducha, abych skrze tebe ukázal Své Vědění, a ty abys Mě oslavila; pozvedni tedy oči k Nebi a hleď na Mě, dcero, a když opět uvidíš Mou Svatou Tvář, znovu porosteš, zazáříš a tvé srdce se radostně rozbuší; slyšíš? tvé srdce bude slavnostně ozdobeno a dosáhne svatosti, až se tvoje oči setkají s Mou Vznešeností; opři se o Mě, jen jsem tě zkoušel, Mé dítě;

žehnám ti; dobrořeč Mi, Miluj Mě;