10. prosince 1990
Bože! Jaké utrpení mi působí Tvá Láska! Jak trpím žízní po Tobě!
dcero, jak by se ti líbilo žít v Mých Ranách?
Bude se mi líbit všechno, co pro mě chceš Ty.
obléknu tě tedy do svatosti; posílím tvou lásku ke Mně, aby trvala navěky; i když jsi ještě daleko od dokonalosti, mohu tě učinit dokonalou; utvářel jsem tě přesně tímto způsobem, abys svědčila Pravdě a oslavovala Mě; poslal jsem tě k lidu, který není tvůj vlastní, abys hlásala Mou Lásku; ti, kdo chtějí slyšet, ať slyší, ti, kdo nechtějí slyšet, ať neslyší; ať tě neunaví rozjímat a psát; nemysli si, že o něco přicházíš; Já jsem s tebou, po tvém boku, v tomto vyhnanství;
miluj Mě, adoruj Mě a žij pro Mě, svého Pána; dovol Mi zahalit tě Svou Nekonečnou Láskou; ach… jak Mě blaží, když po Mně toužíš a žízníš po Mně! Znovu-Zrozená!1 uctívej Mě! jistě nenecháš Ženicha dlouho čekat? pojď rychle ke svému Svatému a On položí tvou hlavu na Své Nejsvětější Srdce, a když budeš naslouchat Úderům Jeho Srdce, už Mu nebudeš odporovat; budeš jen toužit po tom, abys Ho oslavila; a On na tebe vyleje Svého Ducha, aby ovládl tvého ducha a strávil všechno, co jsi ty; už to nebudeš „ty“, tvé „ty“ přestane existovat;
zmocním se tě úplně, maličká, takže tvé pohnutky budou Mými Pohnutkami, tvá přání Mými Přáními, tvá slova budou Mými Slovy, tvé myšlenky Mými Myšlenkami; a ukryji tě v nejhlubším místě Svého Nejsvětějšího Srdce; úplně vymažu tvé „já“, když Mi dovolíš;
od této chvíle a po tvém zasvěcení2 Mému Nejsvětějšímu Srdci Mě budeš uctívat z hloubi svého srdce a sloužit Mi s vnitřním Zanícením; budeš Mi sloužit věrně a horlivěji než kdy předtím; jsi slabá, ale Má Síla tě podepře; nedovolím, abys ze Mě spustila své oči, ani tvému srdci nedovolím těkat kdovíkde; tvé srdce bude hledat jedině Mě a toužit neustále jen po Mně; způsobím, že se ti znelíbí všechno, co se příčí Mé Svatosti a Mé Vůli; budu tě prosívat skrz naskrz, abych měl jistotu, že v tobě nezůstal žádný soupeř;
ode dneška ještě více utáhnu pouta, kterými jsem tě ovinul; tvá duše bude po Mně žíznit a tvé srdce bude nemocné láskou ke Mně, tvému Bohu; teď jen čekám, abych mohl strávit celou tvou bytost Plameny Svého Srdce a Své Lásky; cokoliv budeš od této chvíle dělat, bude jen pro Mé Zájmy a Mou Slávu a nic pro tebe; ode dneška budeš, jinak řečeno, otrokyní Mé Lásky, obětí Mého Srdce a předmětem Mé radosti, hračkou Mé Duše; tvé rysy učiním podobné Mým skrze utrpení; budeš trpět při pohledu na hluchotu duší a jejich pád bude pro tebe agónií; Má Vassulo, tvou duši ničeho neušetřím; ne, neušetřím tě Svého Kříže, jako Otec neušetřil Mě; jak bych mohl?
Má Láska k tobě nemá hranic, vždyť všechno vychází z Mé Štědrosti a z Mé Nekonečné Lásky; uvězním tvé oči, tvé myšlenky a tvé touhy, aby se staly zajatci Mého Srdce; Láska hledá lásku; jsi nehodná a nic si nezasloužíš, ale tvá křehkost, tvá ubohost, tvá naprostá neschopnost a tvá nicotnost se zmocnily Mé Lásky a přemohly Můj Hněv; podívej se Mi teď do Očí…
(Podívala jsem se do Očí svého Spasitele.)
chápeš? viděla jsi Věrnost a Pravdu tváří v tvář; proto musíš být svému zasvěcení věrná, vzývej Mé Jméno dnem i nocí, nocí i dnem; postarám se, aby se tvému duchu protivilo všechno, co nejsem Já; jako žíznivý pocestný budeš žíznit po všem, co je Svaté, ale vždy budu ochoten nabídnout ti vodu z Pramenů Života a Krev Svého Božského Srdce; tvá duše ponese více než kdy předtím, Známky Mého Těla pro obrácení mnoha duší; proto se dobrovolně vydáš po cestě na Kalvárii; rozhojním tvou horlivost, aby ses Mi stále více líbila a zachovávala Můj Zákon, a tak upevňovala a pěstovala všechno, co jsem ti dal…
povstaň nyní a obnov Můj Dům; nepřestávej Mě milovat, jinak uvadneš a uschneš stejně rychle jako tráva; a hlavně si pamatuj: Láska tě miluje;
Veleben buď Pán! Buď sláva Bohu!
jako hlínu v ruce hrnčíře, tak tě budu formovat, jak se Mi zlíbí, protože jsi Mi to dovolila a dala jsi Mi svou vůli;
Veleben buď Pán!
Žádal jsi mě,
abych byla otrokyní Tvé Lásky;
protože nejsem hodna být
Tvou otrokyní, otrokyní Boha,
veď mě do Svého očistného Ohně
a protřib mě, můj Králi, jako se tříbí zlato,
abych Tě mohla oslavovat,
neboť páchám hřích za hříchem.
Pro Svou slitovnost, Pane,
dej Svému Světlu zazářit do mé temnoty.
Uč mě být obětí Tvého Srdce
a obejmout Tvůj Kříž s nadšením, ne zděšeně,
na cestě ke Kalvárii, na cestě, která vede ke štěstí,
protože je to Cesta Svatosti
a ta cesta, po níž jsi prvně kráčel Ty,
Dokonalá Oběť.
Hřeším bez přestání,
a přesto mě netrestáš, jak si zasloužím,
vždy mě ušetříš
a dovoluješ Svému Světlu přebývat ve Mně.
Proto vím, že Bůh je na mé straně.
Nyní musím splnit sliby,
které jsem Ti dala zasvěcením se
Tvému Nejsvětějšímu Srdci;
Dovol mi zůstat navěky ve Tvém Stanu,
dovol mi přilnout k Tobě
a hledět na Tvou Svatou Tvář
a budu Ti dobrořečit po celý svůj život
a má duše se bude radovat
ve Tvé Lásce a ve Tvé Přítomnosti.
žačko! raduj se tedy v Mém Stanu a uctívej Mě; pamatuj si, dal jsem ti něco velice cenného, chraň to a objímej to s láskou; Můj Kříž tě povede ke svatosti, malá duše;
dávám ti Svůj Pokoj;
Dobrořečím Ti, Ježíši.
Ten, kdo tě nejvíc miluje, ti žehná;
