1. října 1990
Má Vassulo, jsem to Já, Pán; vnímej Mne, Já jsem blízko tebe, rozlišuj a vnímej Mou Přítomnost;1
dělím se s tebou o Svůj Kříž, Svou Trnovou Korunu a Své Hřeby; vyvolil jsem tě ze země mrtvých a oživil jsem tě ve Svém Srdci, abych z tebe udělal oběť Své Neukojitelné Lásky a učinil tě zadostiučiněním za mnohé duše, které dávají přednost rozdělení a různí se v Mém Svatém Jménu; sdílím s tebou Svá utrpení a Svůj žal, dcero; těš Mne a Já budu těšit tebe;
Vassulo, Mé dítě, pozvedl jsem tě, abys mírnila Mou Spravedlnost, pozvedl jsem tě, abys byla potěšením Mé Duše; neboj se tedy, Mé dítě, Můj Otec v tobě našel zalíbení pro všechno, co nejsi; nemáš žádné zásluhy, vůbec žádné, ale Já jsem si tě oblíbil přes tvou ubohost, protože Má Věrnost a Má Dobrota jsou bez hranic; obětuj se víc, Mé dítě – Mé kadidlo a Má myrho! jak tě miluji! učiním tě horlivou pro Mne, tvého Boha, a věrnou Mým Přikázáním; pomažu tě Svým olejem; Ó, Mé vlastnictví, žij ve Mně a dovol Mi žít v tobě! Já jsem Ten, kterému bys neměla nikdy vzdorovat, nikdy Ho zklamat, nikdy zapřít!
Já jsem Ten, kdo do tebe vdechuje Život! dovol Mi úplně se tě zmocnit, ať na tobě není vidět ani náznak vzdoru; což tě nezahrnuji milostmi? nestravuji tě úplně Planoucím Ohněm Svého Srdce? nepředstavil jsem tě Svým andělům a Svatým přebývajícím v Mém Shromáždění? odepřel jsem ti kdy utrpení, duše? teď je na tobě, abys Mě milovala, je tvou povinností padnout přede Mnou na tvář a klanět se Mi; je teď tvou povinností těšit Mou Duši a přijímat Mne v Mé Svaté Oběti;
Pojď… pojď… přibliž se ke Mně, ať ti mohu tu a tam do ucha pošeptat, jak tě miluji; dovol Mi hýčkat tě Svou Něhou, dovol Mi laskat tě Svými Požehnáními; pojď a polož svou hlavu na Mé Srdce; nejsi jen Můj vývěsní štít, duše, jsi i Má milovaná nevěsta, kterou miluje Mé Srdce a touží jí zpívat; Můj Hlas je sladký, Mé Srdce je Planoucí Výhní Lásky a Má Vůně je přitažlivá a jemná;
vidíš, jak k tobě spěchám ještě dřív, než otevřeš svá ústa a vyslovíš, co Mi chceš říct? jsi teď pro Mne jako květina mezi bodláčím, jako síť, kterou jsem hodil do moře, aby zachycovala duše pro Mne, tvého Krále;
jestli to nevíš, Vassulo, Má dcero, teď ti to říkám: sleduj stopy Mé Krve a vezmi Kříž, který jsem ti svěřil; sleduj značky Mé Krve, tyto značky, které jsi hledala od svého dětství;2 povedou tě ke Mně, do Mé Náruče a do Mého Srdce; Ó, Vassulo! budu tě střežit jako Zřítelnici Svého Oka; vytáhl jsem tě z jámy, abych tě přenesl mezi vyvolené duše Svého Srdce; oženil jsem se s tebou, abys sdílela Můj Kříž jako naše manželské lože, a tak jsem tě učinil Svou na věky;
sklop teď oči před svým Králem a Ženichem; sklop své oči, ať Má Ruka spočine na tvé hlavě a požehná ti a na tvé čelo vdechne sladký Povzdech Touhy Mé Lásky, Dech Mé Něhy; Mé dítě, rád bych tě viděl bezstarostnou; čekám jen na to, abych byl k tobě milostivý, abych tě navždy skryl ve Svém Nejsvětějším Srdci, kde najdeš Opravdový Pokoj;
