30. července 1990

(Rhodos – klášter Sv. Nektaria)

(Byla jsem v tomto klášteře pět dní. Pět dní postu a mlčení. Jen modlitba a rozjímání.)

Pane?

Já jsem; nikdy nepochybuj, dávám ti Svůj Pokoj; vstup do Mého Srdce;

(Když Pán řekl: „dávám ti Svůj Pokoj“, viděla jsem, jak se otevřelo Nebe, a já jsem byla uvedena do Jeho Srdce.)

čas naléhá, hodiny běží… pojď blíž ke Mně a poslouchej, co chci říci církvi na Rhodosu:

podívejte se na Mé Dlaně, Můj Bok a Mé Nohy, pociťujte Mé Rány… ti, kdo nebudou pít z Mých Ran, postupně zahynou, uvadnou a uschnou; Já Jsem vaše Spása, tak proč se Mě váš národ bojí pít a jíst? křičí o pomoc, ale pak nikdo nepřijde, aby Mě pil a jedl a byl uzdraven; což jsem neřekl, že Mými Ranami budete uzdraveni? vydejte se tedy na cestu přes tuto nekonečnou poušť, ať slyším zvuk vašich kroků; pojďte a přijměte Mě;

tento národ nepoznává volání Mé Lásky; shlížím s úzkostí z Nebe, abych vás všechny spasil, vylévám na vás Své Srdce; posílám Moudrost až k vašim dveřím, aby vás učila, že mým Tématem je LÁSKA, ale slyší Mě vůbec někdo? složil jsem pro vás Novou Píseň Lásky a pro Své Svaté Jméno, maličcí, sestupuji až k vám; Já, váš Kristus, přicházím uchvátit vaše srdce Svou Novou Písní Lásky a potěšit Své Srdce; neříkejte: hledal jsem Ho, ale nenašel jsem Ho, volal jsem Ho, ale neodpověděl, čekal jsem na Něho, ale nepřišel; hledejte Mě, milovaní, upřímným srdcem a najdete Mě; volejte Mě z hlubin svého srdce a odpovím vám; otevřete své uši a svá srdce a uslyšíte kroky Mého Návratu; fíkovník dozrál a brzy budete jíst jeho ovoce;

pojďte, neboť mnozí z vás sešli ze správné cesty a bojí se Mě přijmout, protože tají své hříchy, které uchovávají ve svém srdci, a osvoboďte se tím, že půjdete ke zpovědi; opravdově litujte a postěte se, abyste Mě přijali v čistotě a svatosti; Mé dveře jsou vždy otevřeny vám všem, milovaní; je o Mně známo, že nejsem lhostejný k ubohým a k potřebám nuzných, proto nepokoušejte svého Boha a nepochybujte o Mém Nekonečném Milosrdenství;

ano, nástroje, kterých užívám k tomu, abych vám předal Svá slova, jsou ubohé, nehodné a neurozené; ty, které svět pokládá za neurozené a opovrženíhodné, jsem si vyvolil – ty, kteří nejsou vůbec nic, aby odhalili ty, kteří jsou vším;1 Moudrost je dána prostým dětem, a ne těm, kteří sami sebe nazývají moudrými; slyšte Mě, Moudrost zůstane záhadou těm, kdo se chlubí a říkají o sobě, že jsou ctnostní a svatí; vpravdě zničím moudrost moudrých, a tím přísnějšího rozsudku se jim dostane;

zanechám uprostřed nich pokorný lid, který Mi bude moci říkat: „Aleluja, aleluja;“ dnem i nocí, nocí i dnem, budou zpívat spolu s Mými anděly: „Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh Vševládnoucí, který je, který byl a který přichází,“2 a nikdo je nebude rušit, neboť z jejich středu odstraním všechny pyšné chvástaly; říkám vám proto, dříve než na vás přijde Má hodina, hledejte pokoru, hledejte chudobu; vy, kdo jste poslušni Mých Přikázání a učíte druhé, aby je poslouchali, pokořte se;

nesuďte a nebudete souzeni; neodsuzujte, abych vás ani Já neodsoudil; litujte a Já vám vynahradím všechno, o co jste přišli za ta léta, kdy jste potlačovali Mého Ducha; chci v těchto posledních dnech vést tuto zkaženou éru s laskavostí, řídit ji opratěmi lásky a sklánět se k vám všem, abych vás sytil Svým Pokrmem; vždy budu Útočištěm ubohých a nuzných; pojďte a všichni položte hlavu na Mou Hruď jako Můj učedník Jan a naslouchejte Úderům Mého Srdce; ty vás přivedou až k Mým Nohám, pod Můj Kříž;

Já, Pán, jsem mezi vámi a všem vám žehnám, na vašem čele zanechávám Povzdech Touhy Své Lásky; pamatujte na všechno, co jsem vám dnes dal a ukažte Mi svou lásku tím, že Mě budete následovat; Mé Oči na vás spočívají; buďte jedno;