30. července 1989  

(Rhodos)

(Dnešní čtení bylo z listu Koloským, 2, 1-15. To bylo poté, co jsem se setkala s mužem z letniční církve. Říkal, že všechna ta poselství jsou překrásná, ale že do nich jistě zasáhl ďábel, když užívá jméno Naší Matky! Říkal, že sjednocení církví bude dílem Satana! Neuvěřitelné, jak může Satan zmást dobré lidi…)

Pane?

Já jsem. Měj Můj Pokoj, Můj Pokoj je tvůj.

Opravdu se nedej oklamat racionální filozofií a nezdravými naukami, naplňuj své poslání k Mé Oslavě a opakuj si všechno, co jsem tě učil. Já Jsem Moudrost a tvůj Vychovatel, učíš se přímo ode Mě. Opakuj po Mně tato slova:

Pane, vezmi si mou duši, vezmi si mého ducha.
Můj Pane Ježíši, vezmi si mé srdce, všechno je Tvé.
Tvá Láska je lepší než sám život.
V Tebe vkládám svou naději.
Amen.

Maličká, Láska ti vždy zůstane nablízku.  Budeš si vždy pamatovat, kdo je tvůj Vykupitel?

Nebesa truchlí dnem i nocí pro všechny ty bludy, které pronikly do Mého Těla, bludy, které sžírají Mé Tělo. Šíří se uvnitř Mého Těla jako rakovina. Jejich kvas pronikl do Mého Chleba… Se svrchovanou naléhavostí a veškerou Svou autoritou vám říkám, že tito lidé ponesou tíhu svých hříchů i hříchů těch, kdo je následují. Bude to tak závažné jako vina jejich předků, kteří uctívali Baala.

Květino, pamatuj na Mou Svatou Přítomnost. Nikdy z tebe nespouštím Oči. Pojď, my, společně?

Navždy.