9. července 1989
(Pán mi dal přečíst pasáž z Písma o tom, jak znovu zbuduje Jeruzalém.)
Pane?
Já jsem; všechno, co jsi četla, se splní; znovu zbuduji Svou Církev; Má Církev dnes leží v troskách a ve strašném zmatku, ale brzy přijdou dny, kdy každý bude následovat Můj Zákon; díky Semenům Lásky, které nyní zasévám do jejich srdcí, budou Můj Zákon nosit hluboko ve svých srdcích a budou nazýváni: Svědky Nejvyššího; budou Mým Lidem a Já budu jejich Bohem a Poznání se budou učit přímo z Mých Rtů; Já budu jejich Mistr a oni budou Mými Žáky;
pak ustanovím Řád, který nikdy nepomine a oni Mě budou všichni znát Mým Svatým Jménem, dokonce i ti, kdo nemají žádné zásluhy, neboť jsem Nekonečné Milosrdenství, Odpuštění a Soucit; ano, Zdi Mé Svatyně budou znovu vystavěny, jedna část po druhé, cihla po cihle; všechno bude znovu zbudováno Mou Vlastní Rukou;
pak budu procházet všechny ulice a na každém rohu hledat mrtvé, budu je křísit jednoho po druhém, aby se mohli stát Mými novými mluvčími, a spolu se Svým Duchem je vyšlu, aby vám přišli na pomoc, a až se jich budete ptát: „kdo ti dává tuto autoritu?“ odpoví, že jim ji dala Autorita Sama; a vy, Moji milovaní, vy, kteří trpíte v této pustině, budete jako zavlažovaná zahrada, jako vodní pramen, který nikdy nevyschne; Láska bude žít mezi vámi a Já budu obklopen Svými Vlastními, budou Mě velebit a oslavovat, všichni spojeni pod Mým Novým Svatým Jménem, a Vzpoura ustane a skončí; probodnuta Mým Slovem, zahyne, a už se nikdy nepozvedne; mým záměrem je vytrhnout vás z rukou Zlého a upevnit vás ve Svém Světle;1 jen kvůli těm, kdo Mě milují a obětují se pro Mě, zmírním Svůj Oheň; kvůli vám, milovaní, nedopadne Má Ruka tak tvrdě, jak vám bylo řečeno;
nicméně vina vaší éry je veliká a její hříchy nesčetné; její zkaženost je tak závažná, že vaše stromy už sotva nesou ovoce; překvapuje vás, když vidíte, že na révě nejsou žádné hrozny? že není ovoce na stromech? a nikde žádné zelené listy? překvapuje vás, že nic nekvete a nevoní? je to proto, že Moji nepřátelé otrávili prameny, které zavlažují Mou zahradu, aby uschly i ty poslední malé plody; viděl jsem je, jak vytrhávají jednu květinu po druhé; proradní a zákeřní jako zmije přicházejí v noci do Mé Svatyně a bez bázně rozšiřují své opovrženíhodné náklonnosti, a tak navádějí zkažené lidi, aby se nikdo nevzdal svého zlého jednání;
Ale Pane, musí vědět, že je pozoruješ!
jsou to rebelové, kteří se bouří proti Mému Zákonu, jsou to ti, o nichž Písma praví: „bez zájmu obvazují rány Mého lidu; pokoj, pokoj, říkají, ale v nich samotných pokoje není, jsou beze studu a bez lásky, jsou bez srdce;“ ale Já smetu tyto rebely jediným závanem Svého Dechu, svrhnu všechny ty Kainy, kteří se sami usadili na vysoké trůny Falše; k čemu jsou Mi jejich trůny? varoval jsem je, ale čím více jsem je varoval, tím více se zdráhali slyšet, aby se neobrátili ke Mně a nebyli proměněni;
tito Kainové setrvali v odpadlictví po několik desetiletí, nikdy nepřestali konat zlé skutky; lnou k iluzím a k falši; šlapou po Mých zbožných a po těch, kdo zůstávají věrni Mému Petrovi; ano, vysmívají se všem, kdo v něho ještě věří; tito Kainové škodí Mé Církvi do té míry, že proměnili Mé Oči v Prameny Slz, které tečou dnem i nocí…
Můj Bože, jakou bolest mi předáváš…
Tvá nařízení jsou tak úžasná.
Proč by Ti někdo měl dělat něco takového?
Tvá nařízení jsou mým věčným dědictvím.
Ó Pane, vždy tak Milující a Něžný,
i z mých očí proudí slzy,
protože druzí nectí Tvůj Zákon.2
to je ten důvod; posílám vám3 ty, které nazýváte slabými, bezcennými, opovrženíhodnými a pošetilými; mám v úmyslu zahanbit vás všechny, kteří nazýváte sami sebe moudrými; budete přistiženi nečekaně, zmatu vás natolik, že nebudete vědět, jak se jmenujete a odkud jste;
milovaná, teď si odpočiň; doufám, že s tebou strávím trochu víc času; buď si vědoma všech nebezpečí, zůstaň pevná ve víře, ať všechno, co děláš, děláš s láskou; žehnám ti; my, společně?
Navěky, můj Pane.
pojď, spočiň v Mém Nejsvětějším Srdci, svém Domově;
Ž 119,136
