30. března 1988

(Dnes Satan zuřil a snažil se mě ze všech sil přesvědčit o tom, že všechna tato poselství jsou k ničemu a že bych měla přestat psát a setkávat se s Bohem. Potřebovala jsem ujištění, neboť má slabost mě táhla k zemi. Když jsem si uvědomila, jak snadno začnu pochybovat, dostala jsem navíc strach, že už z toho musí být Bůh unavený a že se mnou ztratí trpělivost.)

květino, neboj se Mě, neublížím ti, ani tě neodmítnu, nepřivedl jsem tě k Sobě proto, abych tě teď odstrčil nebo ti dal najevo zlobu či tvrdost; utvářel jsem tě s něhou a láskou; láskyplně jsem tě vedl, sytil jsem tě láskou; pracuji s tebou něžně, tak se Mě neboj; pojď, pochop, že jsem Mírný a Laskavý; pokoj s tebou, duše; miluji tě

Pane, děkuji Ti za Tvou trpělivost a za to, že mi vždy přispěcháš na pomoc. Dobrořečím Ti, Pane.