10. března 1988

Ježíši?

Já jsem; pokoj tobě; chceš pro Mě i nadále pracovat, Vassulo?

Ano, chci, když je to Pánovo přání.

Já jsem Pán, maličká; Já jsem to, Ježíš, kdo tě živí; přeji si, abys zkrášlila Mou zahradu, přeji si, abys oživila Mou Církev, následuj Mě a Já v tobě a skrze tebe budu jednat; uhas Mou žízeň;

Oltáři! udržuj Můj Oheň planoucí, aby ohřál ledové vichry, které pronikly do srdcí Mých dětí, ó, století, kleslo jsi tak hluboko jako Sodoma, a co z tebe vzešlo, je plémě Kainovo, tak málo jich je jako Ábel, lidem vašeho století zhrubla srdce; víš proč, tvorstvo? protože mezi vámi chybí Láska, zapomněli jste na Mě a nevěříte v dnešní Díla Mé Prozřetelnosti;

ano, tvorstvo… tytam jsou dny bohaté na ctnosti, v nichž byla požehnání vítána; Století Ubohosti, oživím tě! do vašich mrtvých srdcí vleji Svou Mízu, která je uzdraví! Ó, jak vás všechny miluji!

piš,

Ano, Pane.

(V Božím hlase byla cítit bolest a smutek. Kdyby nebyl Nekonečné Milosrdenství a Něha, mohl by na nás snadno udeřit a skoncovat s námi. Ale pro Své Nesmírné Milosrdenství a Lásku, která nezná hranic, má s námi soucit, odpouští nám a chce nás zachránit.)

ano, miluji vás všechny i přesto, co se z vás stalo; což bych vás Já mohl někdy opustit? nikdy!