2. prosince 1987

Poselství z Garabandalu je pravé a mělo by se šířit a ctít; posvěťte¹ Garabandal; nevidíte a nechápete, že se opakují vaše staré chyby? opakujete své chyby z Fatimy; Ó, tvorstvo, kdy ve Mě uvěříš? „ie emphanises itan;“²

Můj Bože, slyšet Tě a vidět Tě v tak žalostném stavu je hrozné!

Vassulo, utěš Mě;

Ó, přijď, Pane, chci Tě utěšit. Přála bych si, aby to věděly všechny duše, a tak Ti byly útěchou, Pane. Pak by Tě těšilo mnohem více lidí.

když Mě milují, těší Mě;

pojď, připomenu ti, že Já, Ježíš, se postavím mezi Kaina a Svého Ábela; tentokrát bude stát Kain proti Mně, ne proti svému bratru; když zvedne ruku, aby udeřil, bude muset udeřit Mě; bude odhalen a uvidí, že stojí nahý přede Mnou, svým Bohem;

Můj Ábeli, Můj milovaný Ábeli,³ tentokrát budeš žít; tvá krev nebude prolita; a Má vůně zkrášlí Mou zahradu, právě tu zahradu, v níž byla prolita krev Mého Ábela; pojď, květino, připomenu ti Svou Přítomnost, zůstaň bdělá;