23. listopadu 1987

(Když jsem byla v Lyonu, tak jsem mluvila s jedním katolickým teologem. On ani jeho žena zcela nerozuměli mému odpoutání se od světa. Poukazoval na to, že mám na tomto světě povinnosti. S tím jsem souhlasila, ale řekla jsem, že kladu Boha na první místo. Také nemohl porozumět tomu, že to byl Bůh, kdo odpoutal mou duši od světa. Nesouhlasil s tím. (Copak nebyl Abraham připraven obětovat svého vlastního syna?))

maličká, jsem uchvácený láskou k tobě; Láska nemá žádné hranice a Já si přeji, abys byla též uchvácena láskou ke Mně; Mým úmyslem je prohloubit tvou lásku; chci docílit toho, aby tvá láska ke Mně neměla žádné hranice; těší Mě zkoušet¹ tvou věrnost Mně; rád naslouchám, když Mne oslavuješ; nyní se pro Mě obětuješ a žádná z tvých obětí nebude zbytečná; zcela se Mi odevzdej; udělej Mi radost tím, že budeš poddajná a dovolíš Mi, dítě, jednat s tebou, jak se Mi líbí; duše, nikdy se Mě neboj, Já jsem Láska;² 

Pane, nevypadá, že by mnozí chápali moji touhu být s Tebou a to, že smrt není nic jiného než vysvobození.

milovaná, buď svatá, zůstaň svatá a Božská Láska tě ponese stále výš; neboj se, Má milovaná; opři se o Mě, buď Mi věrná a miluj Mne, svého Boha, z celé své duše, z celého srdce, celou svou myslí a celou svou silou; nezapomínej, že se k tobě skláním, abych se přiblížil k tvé duši;