23. června 1987

Ježíši, od samého začátku jsi mým Učitelem. Ale nemohla bych mít někoho jako Duchovního Vůdce, jak tomu říkají který by mě trochu vedl? Dosud nemám žádného. Ti, na které jsem se zatím obrátila, neměli zájem, byli příliš zaměstnaní nebo zděšení. Nikdo ke mně s láskou nepřišel, aby mi řekl: „Mé dítě, udělej to nebo ono,“ a pak mě doprovázel. Jediný člověk, který mi dal jasný pokyn, řekl: „Přestaň. To není od Boha, tak přestaň psát, aspoň na několik dní, aby se vidělo, co se stane.“ Poslechla jsem ho a přestala jsem psát. Ale během toho, co jsem si dělala nějaké poznámky, jsi Ty, Bože, uchopil mou ruku, abys napsal: „Já, Bůh, tě miluji, nikdy na to nezapomeň;“ Úplně ses zmocnil mé ruky. O několik minut později znovu: „Nikdy nezapomeň, že Já, Bůh, tě miluji;“ Bylo to jako, když mě někdo, kdo mě má rád, překvapivě navštíví ve vězení. Bylo to úžasné!

Mé dítě, dovol Mi být tvým Duchovním Vůdcem; nedávám ti všechno, co potřebuješ? Já jsem Všechno, co ti chybí; Vassulo, udělalo by Mi radost, kdybys trochu pozměnila svoji modlitbu Křížové cesty tak, že bys zapálila svíci a uctila Mě pokleknutím u každého Zastavení; vždy ti dám v pravý čas další pokyny;

Ježíši, děkuji Ti, že jsi mě seznámil s Davidem.

Mé dítě, řekni mu o Mně a zeptej se ho: „dovolíš Mi použít tě?“

Ale Pane, nežádal jsi to od něj už dříve? Co přesně chceš říci?

chci tím říci, jestli je skutečně ochoten pro Mne pracovat? Můj Kříž je těžký, chceš Mi na chvíli ulehčit?

Ano, Pane.

pojď blíž;