11. června 1987

(Teď už je většina nábytku pryč, takže
musím hledat židli, abych si mohla
sednout a psát. V domě je ještě nepořádek,
stěhováci odešli. Tu a tam se povalují
boty, láhve, papíry a stěhovací popruhy
na stolech. Přes to všechno, uprostřed
stěhování a oslav na rozloučenou (jednou
pro 80, podruhé pro 30 lidí), mě ruka Boží
nikdy nepustila. Vždycky jsem ještě našla
čas na psaní, 2-3 hodiny denně. Bůh mi
dává neuvěřitelnou sílu, nepociťuji
nejmenší únavu. Prožívám úplný pokoj,
Jeho Pokoj.)

(Teď už je většina nábytku pryč, takže musím hledat židli, abych si mohla sednout a psát. V domě je ještě nepořádek, stěhováci odešli. Tu a tam se povalují boty, láhve, papíry a stěhovací popruhy na stolech. Přes to všechno, uprostřed stěhování a oslav na rozloučenou (jednou pro 80, podruhé pro 30 lidí), mě ruka Boží nikdy nepustila. Vždycky jsem ještě našla čas na psaní, 2-3 hodiny denně. Bůh mi dává neuvěřitelnou sílu, nepociťuji nejmenší únavu. Prožívám úplný pokoj, Jeho Pokoj.)

Vassulo, milovaná Mé Duše, zůstaň Mi nablízku, podívej se na Mě, dovol, ať se Svým prstem dotknu tvého srdce; Mé dítě, kdybys jen věděla, jak moc tě miluji; povedu tě až do konce; obětuj se pro Mě víc; – chtěla bys pro Mne trpět?

Ano, Pane, konej, jak si přeješ.

(Žádal to ode mne už dříve, ale já jsem váhala, měla jsem strach. Teď o to požádal znovu.)

Vassulo, jsem tak šťastný! chceš se pro Mne obětovat jako beránek?

Dělej, jak si přeješ, Pane.

nic nebude nadarmo, všechno bude pro Pokoj a Lásku; Má žízeň je veliká, Vassulo; povedu tě do vyprahlé země, kde tvé oči uvidí, co ještě nikdy neviděly; povedu tě Svou Božskou Silou přímo do nitra Svého Krvácejícího Těla; ukážu ti Svým prstem všechny zasvěcené duše, které hřeší, které jsou trny v Mém Těle; nebudu je šetřit; Já jsem vyčerpaný, Mé Rány jsou otevřeny víc než kdy předtím, Má Krev se řine proudem; Já jsem znovu křižován Mými vlastními, Mými kněžími!

Můj Bože, to mi působí takovou bolest. Proč by Ti to dělali? Proč?

Vassulo, nevědí, co činí; milovaná, zůstaň v tomto zápase se svým Bohem, buď ochotná čelit Mým utrpením a sdílet je se Mnou;

Udělám to, abych Tě potěšila. Vzpomeň si na ty, kdo Tě milují!

to jsou milovaní Mé Duše; potřebuji více takových duší, které Mi obětují svá srdce jako celopal; miluji je, důvěřuji jim, živí se ode Mne; jsou Mou obětí, jsou hebkými okvětními lístky, které nahrazují Mé trny, jsou Mou myrhou;

Vassulo, neboj se; pronikneme hlouběji tam, kde ještě vládne temnota; povedu tě;

(Později začala má duše pociťovat onu hořkost, kterou zakouší Bůh. Všechny nápoje a jídla, která jsem vzala do úst, byly hořké. Dal mi pít ze Svého kalicha. Poté se mi těžko dýchalo, duše i tělo bolely.)