7. května 1987

miluji tě, to jsem Já, tvůj Ženich;

Má květino, očistím tě; budu tě dále sytit, oživovat Svým Světlem a živit Svou Silou; Vassulo, poctím tě tím, že ti dovolím nést Svou trnovou korunu;

Ježíši, jak mi můžeš důvěřovat?

miluji tě; když poneseš Mou korunu, porozumíš výsměchu, kterého se Mi dostalo, protože i tobě se budou brzy vysmívat; nezapomínej, že budu trpět právě tak jako ty, protože Já jsem v tobě, ty ve Mně; sjednotil jsem se s tebou, jsme jedno; pojď, milovaná, budeme pokračovat v Mém Díle; budu ti dávat dostatek Síly až do konce;

(Později jsem pochopila, že mě tímto poselstvím Ježíš připravuje. Budou mne zesměšňovat a vysmívat se mi. Alespoň je Ježíš se mnou, poneseme ten výsměch spolu. Jakmile budu vyslána do světa, abych konala apoštolát, začne výsměch a pronásledování.)

 Ježíši, víš, že se mi nepodařilo říci za den ani stokrát „Miluji Tě“ a Ty jsi mě žádal, abych to řekla za den aspoň tisíckrát!

Vassulo, ach, Vassulo, nevíš, že každý skutek vykonaný s láskou, Mi říká „miluji Tě“? také tímto způsobem Mi prokazuješ svou lásku;

všechno, co ve svém životě děláš, děláš Mně;

pojď; zkrásni! rozkveť! zazáři! vydávej vůni! ozdob Mě věnci lásky; ať každý z tvých okvětních lístků nahradí jeden trn v Mé trnové koruně; čím více okvětních lístků, tím méně trnů, které Mě probodávají; miluji tě; miluj Mě; uč druhé milovat Mě; předlož jim Mou výzvu;

S Tvou pomocí jim ji předložím. Sama toho moc nedokážu.

miluj Mě a uzdravuj Mé Rány; ať slzy, které pro Mne proléváš, jsou uklidňujícím balzámem na Mé Rány; Vassulo, věnce nejsou jen na pohřby, dělají se i pro nevěsty; dovol Mi, abych na tebe v srpnu jeden vložil;

8. května 1987 

Ježíši, dnes mám doma tolik práce, ale dvě slova od Tebe by mě udělala šťastnou!

jen dvě? miluj Mě;