22. března 1987

klid, to je to, co miluji; budeš pracovat s klidem, ne ve spěchu; vrátil jsem se se Svou knihou;

Co v té knize vlastně je?

zapsal jsem do ní jména několika duší; duší, které mají oživit Můj Plamen, Plamen Lásky; chceš číst na místě, které ti ukážu?

Ano, Pane. Dělala jsem si starosti kvůli té malé knize, ve které jsem nemohla číst.

vím;

(Vidím její vazbu, je hebká a pozlacená?)

Ano, vazba je pozlacená; podívej se dovnitř a čti; „učiním z tebe Svůj oltář, na nějž položím horoucí přání Svého Srdce; Můj Plamen v tobě bude žít; čerpej z Mého Srdce, abys naplnila to své; Já, Pán, budu navěky udržovat Svůj Plamen zažehnutý;“ chceš nyní políbit Mou knihu, dcero?

(Políbila jsem ji.)

řeknu ti to;

(Měla jsem otázku.)

jedná se o duchovní vedení pro Mé vyvolené duše; teď to víš;

(Později se mě zmocnila vlna nejistot a pochybností.)

Vassulo, neměj strach; Já jsem to, Ježíš; naslouchej Mi, milovaná; každé duchovní vedení s sebou nese i svá utrpení; v tvém případě je to nejistota, která tě trápí; což jsem ti neřekl, že utrpení očišťuje tvou duši? přijmi je a nech Mě volně konat to, co je pro tebe nejlepší; nech Mě v tobě jednat; jsi ochotná?

Udělám to, jsi-li to Ty, Ježíši.

Já jsem Ježíš, tvůj Vykupitel! budeme společně trpět a společně se namáhat; tady jsem, opři se o Mě; pojď, budeme číst spolu;

(Později:)

Já jsem zde; žij pro Mě; oslavuj Mě tím, že Mě miluješ; pojď, všechno je pro Mé zájmy, zájmy Lásky a Pokoje; nikdy Mě nezapírej; ďábel se bude stále snažit zasahovat, aby zmařil Mé plány, ale Já zvítězím; proto se na Mě spolehni;

Ale, Pane, můžu si na něco postěžovat?

se Mnou se můžeš cítit svobodná, Vassulo;

Chtěla bych Ti říct, co mě trápí. Pravděpodobně všechno, co si myslím nebo říkám, je špatně, a ať udělám cokoli, bude to špatně. Je ale pravda, že nemám nic pevného, o co bych se mohla opřít; tím mám na mysli toto mé zapisování poselství, které od Tebe přijímám. I jiní lidé od Tebe přijímali poselství, ale většinou žili v klášterech mezi řeholníky, kněžími, biskupy atd. Když se jim tedy dělo něco nadpřirozeného, byli pečlivě sledováni a vedeni. Bylo snadné předat zápisy představeným, dále biskupovi a pak papeži. Všichni to přijímali jako něco, co přichází od Tebe.

Možná se mýlím, ale zdá se, že pro ně bylo snazší přijmout něco od někoho z jejich středu, kterého dobře znali. Pak byly tyto spisy, nebo alespoň jejich část, schváleny¹ a uveřejněny. A já? Také jsem zašla za kněžími. Náhodou to byli zrovna katolíci, ale na tom mi nezáleží, i když jsem pokřtěna v řecko-pravoslavné církvi. I kdybych byla katoličkou a ti kněží byli protestanti; cítím to tak, že jsme všichni křesťané. Dnes už o těchto spisech ví několik kněží, ale jejich reakce jsou naprosto rozdílné. Jeden z nich dodnes tvrdí, že tato poselství pochází od Ďábla, jinými slovy, že jsem posedlá zlým duchem. Ale já vím, že jsi to Ty, Všemohoucí Bůh. Kousek si přečetl, vytvořil si svůj názor, který nechce měnit. Kdyby zase došel k závěru, že nejsem posedlá, tak by řekl, že všechno vychází z mého podvědomí. Cokoliv, jenom ne Ty. Reakce dalšího kněze byla: „Ano, pokračuj ve psaní, neboť je to nádherné a od Boha.“ To znamená, že věří, že poselství jsou Tvá slova, ale je příliš zaměstnaný na to, aby se o ně více zajímal a snažil se pochopit jejich „smysl“. Nad tím žasnu. Jestliže věří, že to přichází od Tebe, našeho Boha, proč se o to více nezajímá a nechce zjistit, oč vlastně jde?

Když jsem mluvila s třetím knězem, poctivě mi naslouchal, ale přitom se stále díval na hodinky, a pak řekl, že je to dobré, abych v tom pokračovala, že je to úžasné a abych psala dál. Pozvala jsem ho, ať přijde kdykoliv, že si o tom promluvíme, ale už jsem ho víckrát neviděla. Jiný kněz poté, co si přečetl jednu nebo dvě stránky, řekl: „Nechci se k tomu vyjadřovat, ale my katolíci jsme si vědomi toho, že i ďábel může jednat tímto způsobem.² Ne, že bych tvrdil, že toto pochází od ďábla, ale musíme být opatrní.“ Dobrá, řekla jsem si, ale proč, když se všichni tito kněží shodli na tom, že poselství jsou nadpřirozeného původu, nechtějí v té věci podniknout něco zásadnějšího, aby tomu porozuměli a objasnili to?

Konec konců jsou to lidé, kteří hledají Boha. Ten první kněz, který tvrdil, že poselství pocházejí od ĎÁBLA, mi později řekl, že Bůh dává mnoho poselství po celém světě a že je to velmi běžné. Je vlastně spousta takových nadpřirozených poselství, ale pocházejí od lidí, kteří žijí v církevním prostředí.

Ještě jiný kněz nazval poselství Božskými zjeveními Nejsvětějšího Srdce, a poté mi dal adresu jednoho profesora mystiky, na kterého prý se mohu obrátit. Vím, že kdybych byla „jednou z nich“, měla bych to o mnoho snazší. Jenže já nejsem jedna z nich a ani tak nevypadám.

Já jsem Ježíš; Vassulo, opři se o Mě a odpočiň si; století, ó, století, vyslovilo jsi své mínění, aniž by ses jen letmo podívalo na Má slova? myslíš si, že Mě oslavuješ, a přitom se Mi nevědomky vysmíváš tím, že Mě odmítáš?

Vassulo, miluji tě; opři se o Mě, milovaná;

Pane, je tu ještě něco jiného. Když mě přepadají pochybnosti, pak jsem si jista, že tě zraňuji. Kdybych to však přijala bez pochybností a nebylo to od tebe, zraňovala bych tě taky. Ať tedy udělám cokoli, ať věřím nebo nevěřím, že jsi to ty, ubližuji ti! A to mě trápí, protože jsem ta poslední, která by ti chtěla ublížit! Také tímto velmi trpím.

Ó, dcero, netrap se; nikdy si nemysli, že Mě může láska zranit; neděláš nic jiného, než že se ode Mě živíš; Já jsem Ježíš, Ježíš Kristus, a je to Můj chléb, který jíš; duše, ó, milovaná duše, už se více netrap; věř Mi, milovaná a vnímej, že jsi Mnou milována;

Odpusť mi, že jsem tak slabá…

odpouštím ti úplně; vnímej, jak velice tě miluji; tvá slabost je to, co Mě nejvíce přitahuje, tvá nevýslovná slabost! tvá ubohost je větší než lze slovy vyjádřit; Ó, pojď, zde, do Mého Srdce, ať se tvá duše úplně rozplyne ve Mně; buď Mým nebem, miluji tě; nyní zůstávej v Mém Pokoji;