Tato poselství nás vyzývají k návratu k našim původním základům a připomínají nám Pánovo Slovo a Jeho existenci vůbec. Bůh Sám k tomuto Vassule řekl: „Řekni jim, že toto poselství jim nebylo dáno proto, aby vyvolávalo senzace, ale aby si uvědomili, že nemohou odkládat své obrácení, že jejich duše jsou ve vážném stavu a že je velmi důležité, aby změnili svůj život a žili svatě.“
V těchto poselstvích Kristus naléhavě prosí církve, aby se sjednotili, a zvláště pak prosí, aby ustanovili jednotné datum Velikonoc. V poselstvích je mnoho odkazů na velké odpadlictví, které bylo předpovězeno svatým Pavlem v druhé kapitole druhého listu Tesalonickým, a též na ducha rebélie, který v dnešní době velmi silně působí. Zmíněný duch vzpoury nyní pronikl jako kouř do církve a ovlivnil některé biskupy a kněze (katolické církve) do té míry, že se obrátili proti svému vlastnímu pastýři (papeži). Kristus je volá, aby se k papeži vrátili a zůstali mu věrní. Ale vítězství nad zlým už je velmi blízko a budou to Dvě Srdce (Neposkvrněné Srdce Mariino a Nejsvětější Srdce Ježíšovo), která nad tímto zlem zvítězí.
Poselství obsahují výzvu k uznání Kristova božství a reálné přítomnosti Krista v eucharistii a též nás vyzývá k uznání Panny Marie jako Matky Boží. V poselstvích bychom též nalezli přes pět tisíc míst, v nichž se odkazuje na Ducha svatého a na hlubokou nauku odhalující působení Svatého Ducha.
Dále Bůh předkládá prorocká poselství o ruské církvi a říká, že Rusko bude zemí, která ho oslaví více než kterákoli jiná země, a že bude hlavou (duchovně) mnoha národů. Ale co na těchto poselstvích nejvíce zaujme, je něha, kterou nám v nich Bůh projevuje, a tak nám odhaluje Svou nekonečnou dobrotu a milosrdenství. To, jak Kristus popsal Boha, dokonale vystihuje, jaký Bůh skutečně je: „Můj Otec je Král, a přece tak mateřský, Soudce, a přece tak něžný a milující. On je Alfa a Omega, a přece tak mírný.“
Skrze tato poselství se v nás Bůh snaží oživit vše, co je mrtvé. Z tohoto důvodu na nás vylévá Svého Svatého Ducha, aby nás k Sobě přitáhl, a my tak žili opravdový Život v Něm. Slibuje nám, že brzy dojde k vylití Svatého Ducha na celé lidstvo způsobem, které lidstvo ještě nikdy nezažilo, a že takto bude proměněn celý svět. Toto je naděje, kterou všichni hledáme.
V těchto poselstvích Ježíš Kristus odpečetil a vysvětlil mnoho pasáží z knihy Zjevení a Danielova proroctví.
Když čteme tato poselství, ve kterých mluví Bůh, tak si nelze nevšimnout, že v Jeho Slovech je přítomna naděje, kterou nám tímto předává. Ano, Bůh nás bude nesčetněkrát napomínat, protože je Otec, a náš Nebeský Otec nedělá nic jiného než to, co dělá jakýkoliv jiný otec, když napomíná své děti, které dělají něco špatného, ale dělá to s Láskou, protože On je Láska a stvořil nás z lásky, abychom Mu tuto lásku vraceli.
Tato poselství nám odhalují nejen důvěrný postoj Boha vůči Jeho stvoření, ale i Jeho přání, aby každý z nás vstoupil do důvěrného vztahu s Ním, abychom ho mohli poznat. Zároveň nám ale připomíná, abychom nikdy nezapomínali, že je Svatý, a žádá nás, abychom žili v „bázni Boží“.
Z jakého jiného důvodu by Bůh v naší době tak horlivě usiloval o to, aby se nám dal znovu poznat, než aby nás zachránil? Vždyť v jednom poselství říká: „Dnes se dívám na Zemi a lituji toho, že jsem to vůbec udělal… Moje Oči se dívají na to, co jsem nikdy nechtěl vidět, a Moje Uši slyší to, čeho jsem se děsil, že kdy uslyším! Mé Srdce Otce se utápí v žalu; stvořil jsem člověka ke Svému Obrazu, ale on klesl, a dnes na sebe tolik lidí vzalo podobu Šelmy (ďábla)! Srdce mě bolí, protože pozoruji celou zemi, a to, co vidím, není podle přání Mého Srdce … váš Otec vládne všemu, ale ne vaší svobodě, a člověk svou svobodu zneužil…“
Z tohoto důvodu musí Bůh, náš Stvořitel, v naší době opět zasáhnout.
Ve dvou srdcích,
