6. září 1995
Jako ztracená ovečka jsem běžela
svou vlastní cestou,
na vyprahlé zemi jsem zkoušela
najít pokrm pro svou duši
a doufala jsem,
že se napiji z chladné skály.
Ach, oslabovaly mě mé rány
způsobené nedostatkem
a mé hříchy se zdály nevyléčitelné.
Pouhý pohled na mě
pohoršoval Tvé anděly,
byla jsem ohavností v Tvých Očích,
ó, Nejsvětější Trojice, nejčistší Bože.
Tvoji andělé a svatí trnuli zděšením
a byli zděšeni mou totální vzpourou.
Den za dnem jsem žila ve své bídě
a potácela se v temnotě noci, vyprahlá žízní,
noci jsem trávila jako sirotek,
místo ke svému otci jsem se tiskla k trní a bodláčí.
Vyhladovělá jsem nemohla pochopit,
proč na mě dopadla taková bída?
Proč mě opustilo světlo mých očí?
Ó, náklonnosti ke zlu,
myslela sis, že ti to projde?
Můj pád byl uvítán
ohromným jásotem spousty démonů,
neboť se jim podařilo
vyrvat mě z Ovčince mého Pastýře
a zbavit mě mého Zraku, mé Radosti,
mé Lásky a mého Života…
Když už ze mně život téměř vyprchal,
přišel jsi Ty, Otče!
Přišel jsi s omračující mocí a slávou
a s velikým soucitem jsi,
Otče, protrhl nebesa,
abys mě dosáhl ze Svého svatého sídla.
Sestoupil jsi oděný v ohromující nádheře.
Stanul jsi ve Svém majestátu
před zmateným Ubožákem.
Ten, který vše proniká a zná vše,
stál tváří v tvář Nuzotě.
Má duše, potácející se jako
opilá vínem, se zachvěla
v Přítomnosti Nejčistšího Světla,
Třikrát Svatého…
Koktala jsem, chtěla jsem něco říci,
ale nevypravila jsem ze sebe ani hlásku.
Nebyla jsem schopna ničeho.
Najednou se ke mně natáhly Prsty,
které mě utvořily,
a spočinuly na mých rtech,
otevřely má ústa,
abych vdechla Jeho Dech.
A když jsem vdechla vůni,
jako vůni vybrané myrhy,
vydral se ze mě křik jako z novorozeněte,
a v té chvíli jsem byla znovuzrozena.
„Od této chvíle bude Tvým Manželem
Tvůj Stvořitel,
Mé Jméno: Jahve Sabaoth“,1 řekl.
„Slitoval jsem se nad tebou…
Cožpak jsi nevěděla, Mé dítě,
že jsem štědrý v odpouštění?
Neodcházej a neboj se.
Zůstaň se Mnou a Já tě pozvednu,
přivedu tě domů,
abych tě úplně uzdravil.
Má velká Láska
vyzývala Mé Milosrdenství
a tvoje bída dojala Mé Srdce.
Pojď, jestli si přeješ,
udělám z tebe svědka Své veliké Lásky,
kterou mám k vám všem.“
Tato slova vyšla z Tvých Rtů.
Každé z Tvých Slov padlo
na mou vyprahlou duši jako ranní rosa,
a zatímco jsi ještě mluvil,
má duše, ještě otřesena výčitkami svědomí,
si začala uvědomovat,
že se odevzdává do Otcovy Náruče,
do Náruče Otcovy Milosti.
Tehdy jsem se obrátila na Pána
s prosbou, zda bych Ho mohla vlastnit
celým svým srdcem. Řekla jsem:
„Toužím Tě vlastnit,
můj Bože a Stvořiteli,
tak, jako Ty vlastníš mě.“
Tehdy jsi mi nasadil pouta,
která mě připoutala k Tobě,
pouta, která zůstanou navždy.
a Já jsem řekl: udělím ti přízeň Svého Srdce a Duše, protože jsem Bůh Třikrát Svatý; Já jsem tvůj Otec a ty patříš Mně; a ty, Má dcero, ty vlastníš Mě; nevěděla jsi, že Já jsem Milost a Milosrdenství?
pojď a neptej se: „proč se mi to všechno stalo?“ z nebe Mě přitáhla tvá veliká ubohost; pro tvou neutěšenou duši zvolalo Mé Srdce k Mým andělům a svatým: „jak dlouho bych se měl ještě na ni a na takové chování dívat?“ tobě jsem pak řekl:
„Paraskevi, pozvedni svůj zrak a podívej se na Mě; slibuji ti, že Naděje nebude dána jen tobě, ale všem, všem těm, kdo žízní; slyšel kdy někdo něco podobného? a tebe, Paraskevi, přijmu do Svých služeb a udělám z tebe Strom; zapustíš kořeny v Mé Zahradě, proto tvé listí zůstane navždy zelené a na tvém ovoci bude napsané Mé Jméno; Já Sám budu tvým Ochráncem a budu tě zalévat Živou Vodou ze Svého Pramene… a jako tvůj Druh a Přítel ti dám Moudrost, která tě poučí a povznese, abys později mohla předávat tuto Naději dokonale celému lidstvu;
Já tě budu vychovávat a utvářet tě na Svých Nádvořích; proto se na své pouti setkáš s protivenstvími; svět bude na tebe plivat, ale ne více, než plival na Mého Syna; setkáš se se zrádci, ale nikdo z nich nebude větší než Jidáš; budou též následovat zavržení a odmítání, ale žádné z nich nebude krutější než odmítání a zavržení, kterých se dostalo Mému Synu; mnoho lidí tě pochopí špatně, ale raduj se! nenech se znechutit, nebraň se ani neodvracej svou tvář; dovol, abys byla i ty utiskována jako Můj Vlastní Syn, tvůj Vykupitel, který byl utiskován k pohoršení všech Svých učedníků;
nařizuji ti, abys zůstala lhostejná k urážkám lidí a abys na ně neodpovídala, podobně jako Můj Syn na ně neodpovídal a mlčel; a v těchto utrpeních Já nastolím Mír; tvým utrpením potěším utrápené; dopustím, že na tebe budou doléhat tví utlačovatelé, a když budeš ležet ubitá na zemi, ušlapána lidmi, zažehnu světlo ve Své Církvi, čímž položím základy obnovy v Mém Duchu Třikrát Svatém, který Ji obklopí a přivede k Jednotě;
i když se můžeš cítit sklesle, pociťuj Mou Radost z tohoto vítězství! Spása je u vašich dveří… Má dcero, odevzdej se do Rukou svého Otce; citlivé a křehké dítě, vezmi jho Jednoty na svá ramena a nes ho; až budeš unavená cestou, Já budu tvým Odpočinkem, tvým jediným Druhem, ve zradách tvým jediným Přítelem; Já budu tvým jediným Pramenem Poznání, který tě bude učit o hloubce Našich tajemství, aby ani této generaci ani té příští nic nechybělo; dál na tebe budu sesílat Svá požehnání a Svou Manu, abych tě živil;
pojď, nezastavuj se, neměj strach; pojď, tvá blízkost Mě uchvacuje a způsobuje, že tvá duše po Mně žízní; pojď, svatostánku Mého Syna, miluji tě; miluj Mě a buď horlivá Mi sloužit; pojď, prachu a popeli, ale se srdcem a duší, a oslavuj Mě; pojď, Paraskevi, Já, který jsem Nehasnoucí Světlo Zákona, budu v kontrastu ke tvé temnotě jediným sloupem Světla na tvé cestě, abych tebe i ostatní přivedl ke Svému Zákonu;“
a vy,2 kteří jste ještě raněni slepotou a marně hledáte svou cestu v této pustině, vy, kdo strádáte, hladovíte a jste vyprahlí žízní, i když se cítíte přemoženi krutým soužením,3vraťte se ke Mně bez ohledu na to, v jakém jste stavu! zadržel jsem Svůj Svatý Hněv, když jsem si připomněl, že Já, Já jsem vás stvořil… a budu stát při vás vždy a všude, kamkoli půjdete; přibližte se k Životu a skrze vás ukážu Svou sladkost, poučím vás, že zbožnost je silnější než cokoli jiného; zbožnost vás ochrání před hříchem;
pojďte a zapusťte své kořeny ve Mně, abych také vás proměnil ve Strom, který bude mít větve rodící ovoce, na němž bude Můj nápis, aby ti, kteří je budou jíst, ještě více hladověli; pak přizpůsobíte svůj sluch k naslouchání Pravdě třikrát Svaté, a jakmile se vaše srdce otevře Pravdě, budete žít;
Iz 54,5
