14. října 1991
Pane?
Já jsem;
evangelizuj s láskou pro Lásku; buď zakořeněna ve Mně, Mé dítě; předej všechno Mně a dovol Mi být tvým Duchovním Vůdcem, který tě vede a dává ti pokyny k sjednocení Mých Církví; budeš pro ně znamením a poznají, že když Já Jsem je Jeden, i vy budete jedno, tak jako My jsme Jedno; Písma se naplní, protože Má Kněžská Modlitba k Otci bude dovršena; Já jsem v tobě, tak se neboj;
To je velice nadějné, Pane!
tvým posláním, maličká, je přivést Můj lid pod jedno Jméno, Mé Jméno, a lámat chléb pospolu; není třeba se strachovat; dělej, jak nejlépe umíš, a Já udělám zbytek; potřebuji pokoru, abych v tobě dokončil Svá Díla a všechno uskutečnil;
– tvá nevěřící generace, která prolévá tolik Mé Krve, tě bude odmítat, ale, Má Vassulo, Já tě budu držet na nohou, i přes všechny bolestné rány, kterých se ti dostane od tohoto zlého pokolení; pomoci se ti dostane shůry; kázal jsem tobě i ostatním, nezastavujte se, šiřte dál Učení, které jsem vám dal, veřejně i ve vašich domovech; vím, jak jsi křehká, ale také vím, co jsem si vyvolil;
Pane, cítím uspokojení, když vím, že budeme sjednoceni, i když ještě nikdo doopravdy neví jak. Problémy jsou podle všeho veliké a rozdělení ještě větší. Jak říkáš, „hůl Pastýře nebyla rozlomena jen napůl, ale na třísky“ a Tvé Tělo bylo zmrzačeno, roztrženo a ochromeno. Žádáš nás všechny, abychom se sklonili. Jak? Co je potřeba udělat? Co je onen první krok? Jsem řeckopravoslavného vyznání a sdílím se svými římskokatolickými bratry všechno, neodlišuji se od nich ve Tvém Svatém Jménu, když jsem s nimi; ani oni se ke mně nechovají jinak než k sobě navzájem. Vím také, že mnozí z nich chodí do řeckých nebo ruských pravoslavných kostelů…
řekni to nahlas, dítě!
Dej mi správná slova, Pane.
řekni: …a není jim dovoleno podílet se na Tvém Těle;
Ano. Není jim to dovoleno, i když naše Svátosti jsou tytéž. Ale nám, pravoslavným, je dovoleno přijímat Tvé Tělo. Dokonce mi bylo řečeno, že jsem exkomunikována, protože chodím do římskokatolického kostela, k čemuž není co dodat. Jsem též pronásledována z obou stran, protože můj zpovědník je římský katolík! A Ty jsi toho všeho svědkem, můj Pane Ježíši!
a přesto přijde den, kdy spolu budou lámat chléb na jednom oltáři a nikdo nezabrání Mým dětem přijít ke Mně; nikdo se jich nebude ptát: „jsi pravoslavný?“1 tato pevnost, kterou vystavěli, aby vás dělila, je už Mnou odsouzena; všichni jste bratři ve Mně, tomu je máš učit věřit a přesvědčit je, aby tak činili;
– a těm, kdo zůstávají rozděleni v těle i v duchu a různí se mezi sebou v Mém Svatém Jménu, těm říkám, jako jsem řekl církvi v Sardách2: očím světa se jevíš jako živý, ale ne Očím svého Tvůrce; oživ to málo, co ti ještě zbylo: už to rychle umírá, a kde je mrtvola, tam se slétnou supi;
sjednoťte se! shromážděte se! vzývejte společně Mé Jméno! proměňujte Mé Tělo a Mou Krev společně! nepronásledujte Cestu! pokořte se a skloňte se, abyste se mohli sjednotit a oslavovat Mě; mluvíte o Duchu, ale nejednáte v Duchu; mluvíte o Cestě, ale vaší první starostí je zatarasit Ji! jak málo Mě znáte…
provoláváte Mé Jméno, ale vraždíte Mé děti mezi svatyní a oltářem; naprosto vážně a s veškerou Svou autoritou vám říkám, to všechno vám bude předloženo v Den Soudu; můžete přede Mě předstoupit a říci: „smířil jsem se se svými bratry?“ můžete opravdu říci: „nerůznil jsem se mezi bratřími ve Tvém Svatém Jménu? jednal jsem s nimi jako se sobě rovnými?“ když Mi předneseš svou věc, pak ti řeknu přímo: „pryč s tebou, nejednal jsi se svými bratry jako se sobě rovnými, každý den jsi masakroval Mé Tělo; kde je tvůj triumf? zatímco Já jsem stavěl, ty jsi bořil; zatímco Já jsem shromažďoval, ty jsi rozptyloval; zatímco Já jsem sjednocoval, ty jsi rozděloval!“
a přesto, dokonce i dnes, když ke Mně přijdete, tak jak jste, mohu vás uzdravit, mohu vás proměnit a budete Mě oslavovat; „běda těhotným nebo s dítětem u prsu, až přijde Můj Den!“ piš:3 běda těm, v nichž najdu vinu stočenou do klubíčka jako dítě v matčině těle, nebo které najdu s mistry, které si vytvořili podle svých představ; ale bylo řečeno, že se mezi vámi vyskytnou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu;4 volám a snažím se prolomit vaši hluchotu, abych vás zachránil, a když vám něco vytýkám, je to pro
Velikost Lásky,
kterou k vám chovám;
naprosto vážně a s veškerou Svou autoritou vám říkám: jednoho dne svolám všechny oddělené části Svého Těla v Jedno shromáždění;
– neplač, Můj příteli,5 ty, který Mě miluješ; snášej, co Já snáším, i přesto Mě těš a věř Mi; vykonáš v Mém Jménu velká díla; buď snášenlivý, jako Já jsem snášenlivý; byl jsem hladový, žíznivý a často jsem strádal, a ty jsi Mi přišel na pomoc; pokračuj ve svém dobrém díle a Já tě odměním;
vpravdě ti říkám, nejsi sám, jsem s tebou; buď ve spojení se Mnou a žij v míru; jsi potomstvo Mé Krve a dědic Mého Království; řekni jim, že Srdce Pána je Láska a že Srdce Zákona je založeno na Lásce; řekni Mým lidem, že ve Svém Domě nechci žádné správce; v Můj Den nebudou ospravedlněni, protože to byli právě oni, kdo si z Mého Domu udělali svůj podnik;
poslal jsem vám Svého Ducha, aby žil ve vašich srdcích; proto Duch, který žije ve vás, vám ukáže, že Má Církev bude znovu zbudována ve vašich srdcích a vy se ve svém srdci budete vzájemně pokládat za bratry;
6 – budu muset, bratře, znovu podstoupit bolesti, které jsem trpěl rok za rokem? nebo Mě toho tentokrát ušetříš? budu muset i příští Velikonoce pít Kalich vašeho rozdělení nebo dáš spočinout Mému Tělu a sjednotíš, kvůli Mně, Datum slavení Velikonoc?
sjednocením data Velikonoc zmírníš Mou bolest, bratře, a budeš se radovat ve Mně a Já v tobě a mnozí prohlédnou; „můj Milovaný! můj Stvořitel! Ten, který je mým chotěm, nám zjevil věci, které by nemohly být vytvořeny lidskou rukou!“, to vykřiknete, až bude váš zrak obnoven v Mém Jménu
– a Já k vám přijdu –7
vpravdě vám říkám: předvolejte všechny, shromážděte se a naslouchejte tentokrát svému Pastýři;
povedu vás cestou,
kterou musíte jít;
rozešli Mé Poselství do všech koutů země;
odvahu, dcero, usmívej se, když Já se usmívám; Já jsem s tebou, abych vedl tvé kroky do nebe;
Zj 3
