3. března 1990

Ježíši?

Já jsem;

nikdy se nechovej tak, abys na sebe strhávala pozornost; pohrdej tím, co nepřichází ode Mě; Já jsem Čistý a Svatý, jak jinak by Můj Duch působil v tobě tak, jak si přeji?1 Vassulo, beze Mě nic nezmůžeš, jsem to Já, kdo znovu oslaví Své Jméno; hříšníci se ke Mně vrátí; Mé Jméno se bude zachovávat ve Svatosti, a co jsem řekl, splním;

Mé dítě, Já jsem Ten, kdo odhaluje Tajemství a mnohým zjevuje, co se stane; jsi jedna z Mých vyvolených duší, kterým jsem odhalil Svou Svatou Tvář a Své záměry, tvým jediným úkolem je dál předávat Má Poselství, nemusíš nikoho přesvědčovat; květino, udělej všechno, co můžeš, a Já udělám zbytek; vím, jak omezené jsou tvé schopnosti, ale neboj se, jsem vedle tebe, abych tě povzbudil; rozmnož své modlitby, dělej Mi radost a zůstaň Mi nablízku; vzpomeň si, byla jsi mrtvá a Já jsem tě pozvedl, byla jsi vůči Mně chladná a Já jsem tě oživil Svým Plamenem, abych tě strávil Svou Láskou; byla jsi vůči Mně lhostejná, ale učinil jsem tě horlivou a prahnoucí po Mně;

po celá léta jsem Já, Bůh, žil ve tvé pustině a nenacházel jsem odpočinek ani útěchu, od tvora, kterého jsem stvořil s takovou láskou; s obavou jsem se díval, jak se ode Mě vzdaluješ, až Mi nezbylo nic jiného než říct: „ať zajásá tato pustá a vyprahlá země!“, ale chtěl jsem tvou spolupráci, nechtěl jsem znásilnit tvou svobodu; abych tě vysvobodil, milovaná, musel jsem tě odvléct až do pouště a nechat tě tam samotnou; jedině tak sis uvědomila, jak jsi nahá a jak poskvrněná je tvá duše, a s hrůzou jsi přiběhla a padla k Mým Nohám; uvědomila sis, že si sama nevystačíš; pak jsem ti dal poznat, jak jsem trpěl ve tvé pustině a jak jsi způsobila, že Mé Rty žíznící po lásce, byly sušší než pergamen; pak jsem ti ukázal tvé nitro, které tak zpustlo, že nic nebránilo zmijím, aby v tobě bez obav hnízdily a kladly svá vejce;2

pak jsem nechal spadnout tvůj závoj, aby tvé oči viděly Mou Krásu, dotknul jsem se tě Svým Prstem a proměnil jsem tě; všemožně jsem se snažil najít způsob, jak tě učinit Svou navěky a jak tě zasvětit do Svých tajemství; tvou poušť jsem proměnil v pramen a z tvé pustiny jsem nechal vytrysknout řekám; ano! Já jsem Ten, který vaši vyschlou zemi3 brzy promění v jezera a vaši vyprahlost v prameny řek; nenechám vás zemřít; slyš, roznítím mnohé z vás a uslyšíte Můj Hlas z Mého Svatého příbytku; mám v úmyslu zjevit Svou Svatost a Své Milosrdenství mnoha národům, aby Mě mohly uznat;

Já jsem Svatý a chci, abyste všichni pochopili, že i vy musíte žít svatě;

„Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak pradávná, a tak nová, pozdě jsem si Tě zamiloval! Byls uvnitř ve mně, já však venku. Tam jsem Tě hledal; sám znetvořený, na krásné tvory číhal jsem, na dílo Tvých rukou. Ty jsi byl se mnou, já však s Tebou ne. Ti tvorové mě vzdalovali od Tebe, ač ani oni bez Tebe by nebyli. Hlasitě jsi na mě zavolal a prolomil mou hluchotu. Zářil jsi, ze slepoty jsi mě v mžiku uzdravil. Svou vůni jsi kolem rozprostřel, ucítil jsem Tě a z hloubi vydechl. Poznal jsem Tě a hladovím teď a žízním po Tobě. Dotkl ses mne. Touha po Tvém Pokoji mě stravuje.“4

Můj Pane, myslím teď na jednotu. Chtějí se, můj Pane, opravdu sjednotit?

ach, Mé dítě, což jsem ti neřekl a neukázal, jak tvrdošíjní jsou někteří z nich? vykřikují slova o míru a jednotě, ale nemyslí doopravdy ani jediné slovo z toho, co říkají, jejich srdce je tvrdé jako skála a jsou nepoddajní jako mlýnský kámen, ale Já je všechny ohnu Svým Plamenem, jen počkej a uvidíš…


1 Ježíš mi vytýkal jistá slova, která jsem o někom řekla.
2 Úplně na začátku tohoto zjevení mi Bůh ve vizi ukázal nitro mé duše. Viděla jsem, že v sobě chovám zmiji.
3 Celý svět.
4 Sv. Augustin, Vyznání, Kniha X.