17. října 1989

(Řecko – Rhodos)

Můj Pane?

Já jsem; pamatuj, kdo tě vede; buď ve shodě se Mnou; pros vždy srdcem a bude ti dáno; modlitby vycházející ze srdce jsou pro Mé Uši jako libá hudba;

22. října 1989

(Nějak se stalo, že během jediného týdne, který jsem strávila na Rhodosu, lidé, kteří následují poselství, uspořádali dvě modlitební setkání s místními katolickými i pravoslavnými kněžími. Řekněme, že Sv. František a Otec Pio společně se Sv. Bazilem a vedeni naší Matkou Ustavičné Pomoci zorganizovali tato nečekaná setkání. Jedno bylo v kostele Sv. Františka a druhé v řeckém pravoslavném kostele v Annalypsis.)

Tati? Křičela jsem tak, jak jsi mě o to prosil v poselství z 30. září. Hlasitě jsem provolávala Pravdu.

hleď, Mé dítě, nedej se zmást, neboť Já jsem Nejvyšší a shůry k tobě sestupuje Mé Slovo; přicházím oživit Svou Církev; pamatuj si vždy toto: žádná moc ani výška ani hloubka nemůže nikdy zničit Mou Církev; Má Církev bude znovu zbudována Mnou; Má Vassulo, nejsi nic, vůbec nic, a přesto tě mohu použít; zastíněním toho, co jsi „ty“ se stane, že v tobě Můj Duch může mluvit a jednat; neměl by v tobě narazit na žádného rivala; neboj se, i kdyby se Můj Duch setkal s rivalem, postarám se vždy o jeho zničení;

odevzdávej se Mi každý den, buď ochotna konat Mou Vůli a ostatní ponechej Mně, svému Bohu;