27. června 1987

(Nyní začínám chápat: Byla jsem rozdělena. Mé tělo se normálně pohybuje, ale bez mé duše. Má duše, Můj Bože, ty jsi mi ji vzal. Připadám si jako mrtvola, úplně oddělená. Zažil někdo něco takového? Myslet po celou dobu, co bdíte, jen a jen na Boha? Udělal někdo takovou zkušenost, že by na Boha myslel 24 hodin denně každý den po dobu více než jednoho roku? A v okamžiku, kdy se mé myšlenky začnou odvracet, nějaká Ruka mě uchopí za bradu a otočí mou hlavu k Ježíšovu usmívajícímu se obličeji. Divím se sama sobě, že u toho všeho dokážu zvládat i jiné věci!)

Vassulo, prostě jsem vzal tvé srdceVassula, ¹ a vložil je do Svého Srdce; Já jsem Jahve a miluji tě! važ si Mé Lásky; stvoření, zůstaň v milosti svého Stvořitele;

 Jak, jak bych mohla zůstat v tvé milosti?

musíš být svatá;

Jak mohu být svatá?

tím, že Mě horoucně miluješ;

Pak tedy, je-li to Tvá vůle, pomoz mi být svatou.

pomohu ti, buď požehnána; nikdy od tebe nebudu žádat něco, co by ti škodilo; měj to stále na paměti;

pojď, odhalím ti Své nejhlubší a nejdůvěrnější touhy; dovol Mi, abych je do tebe vtiskl, maličká;