29. června 1988

Pane?

Já Jsem; květino, láska, kterou mám k celému lidstvu, nebyla nikdy správně pochopena; trpím! nesmírně trpím; nejmilejší duše, dej Mi spočinout, dej Mi spočinout tím, že Mě miluješ;

Ó, Pane,
kdybych mohla ulehčit
Tvému utrpení tím,
že se na něm budu podílet,
dovol mi to;
použij mě, použij každou mou molekulu,
uč mě bezmezně Tě milovat.

miluji tě, Má Vassulo Mého Nejsvětějšího Srdce; sdílíme spolu všechno; Vassulo, uvědom si, že se se Mnou dělíš o Můj Kříž a máš účast na Mém Umučení; Ó, Vassulo! Krev z Mého Těla teče proudem; Já jsem znovu křižován Svými vlastními, odpadlictvím v samotné svatyni Své Církve, kardinály, biskupy, kněžími; Moji nejbližší přátelé mě zrazují; tolik Mě jich opustilo; tolik Mě jich bičovalo;  Já jsem probodáván Svými nejbližšími přáteli; trpím a prožívám druhé Umučení;

Můj Pane,

miluj Mě, miluj Mě, ať mohu říci totéž, co ti řekl tvůj strážný anděl; jeho slova byla: „nikdy nikdo nemiloval svého anděla tak jako ty;“ maličká, dovol Mi, abych ti jednoho dne řekl: „nikdo Mě ve tvé době nemiloval tak jako ty;“