3. července 1987
Ježíši?
Já jsem;
milovaná, vnuknutí přicházejí ode Mne, jako kapky rosy kanou na listy; učinil jsem s tebou smlouvu, že ti budu věrný a postaral jsem se, abys i ty Mi byla věrná, rozumíš?1
Vassulo, kvůli Mně, sjednotíš Mou Církev? Já jsem před tebou a budu tě učit, jen Mě následuj; chci všechny Své Církve sjednoceny; chci, aby se Mé kněžské duše rozpomenuly na Má dřívější Díla a na prostotu, kterou měli Moji učedníci, na pokoru a věrnost, kterou měli první Křesťané; pojď, vyjevím ti ty nejhlubší a nejdůvěrnější touhy Svého Srdce, dovol Mi, abych je do tebe vtisknul, maličká;
(Teď jsem se skutečně cítila beznadějně. Vnímám, že Bůh touží po tolika důležitých věcech, o kterých se mnou mluví, které zapisuje, a já tomu bráním, protože jsem neschopná. Cítím, že nedělám to, co On chce, protože se nic nemění. Ale jak se to změní, když o tom nikdo moc neví? Mám pocit, že Mu nedělám radost, že neposlouchám, že nedělám to, po čem nejvíce touží.)
Ježíši? Více než 100 lidí má kopie těchto poselství, ale to nestačí!
Já jsem, žij v pokoji; Já obnovím Svou Církev; dovol Mi jen, Vassulo, abych do tebe vtiskl Svá slova; miluji tě, oslavuj Mě tím, že Mě miluješ; sjednocení Mé Církve je Mé Dílo; ty budeš jen Mým poslem, chápeš ten rozdíl?2 i když říkám: oživ nebo sjednoť Mou Církev, Vassulo, netýká se tě to přímo; budeš se učit; neučila ses část Mého Díla se Mnou?
Ano, Pane, učila.
počkej a uvidíš;3
mám k tobě jednu otázku; proč sis ke Mně hned nepřišla pro útěchu?
ano, přesně tak, ano;
(Bleskově, během několika vteřin, mi dal Ježíš vizi, kterou mi i vysvětlil. Jako podobenství. Byla o dítěti a matce. Matka a dítě byli mnoho let odloučeni. Když matka konečně našla své dítě, byla velice šťastná a snažila se ho naučit, aby si k ní přišlo pro cokoliv, co potřebuje, neboť ho velmi milovala a patřilo jen jí. Dítě ale mělo velké potíže zvyknout si znovu na někoho, kdo mu říká, že je jeho matka, a kdo se o něj zajímá. Zvyklo si samo se vypořádat se svým neštěstím, neboť nemělo nikoho, na koho by se mohlo obrátit. Nyní znovu zapomnělo na to, že matka je někdo, kdo by mu mohl pomoci a potěšit ho. Vize tedy ukazuje malé dítě, které zůstalo vězet ve svém neštěstí, s nářkem běhalo po domě a ignorovalo svou matku. Matku, která viděla své dítě v jeho trápení, to bolelo, trápilo ji vidět své dítě nešťastné. Bolelo ji, že se musí dívat na dítě, které k ní pořád nechce přijít a vrhnout se jí do náruče, které jí nechce dát najevo, že ji potřebuje. Matčino srdce pukalo, když viděla své dítě, jak trpí, ale zároveň ji ignoruje, ji, která by toho mohla tolik udělat, kdyby k ní mělo důvěru!
– To dítě jsem byla já. Matka byl Ježíš.
– A to všechno, protože jsem se cítila, jako bych ničeho nedosáhla, s poselstvím jako s břemenem na svých bedrech. Rozhodla jsem se, že půjdu a vyspím se, abych zapomněla. A tak jsem to odpoledne šla do postele a pokoušela se spát, abych zapomněla. Myslela jsem na Ježíše, ale cítila jsem se příliš mizerně na to, abych Mu vůbec pohlédla do tváře.)
milovaná, Já jsem tvůj Těšitel! opři svou hlavu o Mne, dovol Mi tě pohladit a utišit tvou bolest, dovol Mi pošeptat ti do ucha Svá slova; mám pro tebe místo ve Svém Srdci; neotálej jinde; tak pojď na své místo;4
Nejde mi to…
zvednu tě a postavím tě tam;
