23. září 2005

Tvá láska k člověku je naprosto šílená, Tvá nesmírná shovívavost, kterou máš k nám, poskvrněným hříchem, je nepochopitelná; jak někdo může tvrdit, že plně pronikl Tvou dobrotu? bylo by to, jako by chtěl uchopit mlhu nebo světlo, které jsou nehmotné, do svých rukou…

Na začátku, kdy jsi mi ukázal moji duši, kdo skutečně jsem, malomocná skrývající se v houštině, neobviňoval jsi mě, místo toho jsi mě požádal o přátelství; pokoušel ses ospravedlnit mou ubohost slovy:

„taková jsi proto, že ve tvé blízkosti nebyl nikdo, kdo by tě učil?“¹

má ubohost přitáhla Tvé Milosrdenství; moje zubožená a nahá duše vzbudila Tvoji náklonnost a Tvé odpuštění, Svatý Boží, má touha být spasena roztrhla Tvé Srdce, z Něhož zazněla slova:

„už se nemohu déle dívat na Svoji květinu v tomto stavu!“

Tvá slova milosrdenství dopadla jako ranní rosa na moji obnaženou duši;

„přivedu tě k pokání a k věčnému životu ve Mně, jestli si to také přeješ…“

tato slova jsi mi šeptal do ucha a tak to všechno začalo…

a ty ses kvůli Mě zřekla své vlastní vůle a to tě zachránilo… jestliže někdo není připoutaný ke Mně, ale ke světu, tak Mě nikdy nenalezne… zřekněte se své vůle a vášní tohoto světa a pojďte, abyste Mě vlastnili; když Mě budete vlastnit, tak vytvoříme svazek pokoje, který bude trvat navěky; přišel jsem k tobě, Má Vassulo, a uzdravil jsem tě;

dal jsem ti kráčet po safírech, abych tě vedl do Mého Království; volám každého, aby se ke Mně vrátil dříve, než dopadne Můj trest na tento svět; tyto dny se blíží, protože už nemohu déle snášet² toto odpadlictví; když se bude svět chvět, tak vězte, že je to pouze začátek toho, co dopadne na tuto zlou generaci; sestoupil jsem do tohoto rozlehlého hřbitova, procházím mezi hroby, abych vás vzkřísil; volal jsem k hrobům, aby se otevřely a stalo se; – vzkříšení a obnovení Mých synů a dcer bylo darem Mé Lásky; Má horoucí touha vzkřísit je Mne přinutila vrhnout se do hrobů a než jste se nadáli, tak jsem pozvedl mrtvé z hrobů a objal je: „to je Můj dar vám, a tak by to mělo zůstat natrvalo; ti, kdo zůstanou zbožní, obdrží Mé požehnání jako odměnu; teď jdi a hlásej od rozbřesku Moji Lásku…“

dcero, nikomu jsem nikdy nenutil Svůj Zákon nebo Svoji Přítomnost; přišel jsem jako připomínka, abych udělal pořádek v tomto chaosu; a přes všechny Mé viditelné zázraky a znamení, přes všechna Má opakující se volání, přes všechny zjevné milosti a dary, které Můj Svatý Duch rozděluje celému lidstvu, přes všechny Mé Ódy vám, generace, přes všechny Mé Milosrdné doteky, jsem jako odpověď obdržel nezájem, pronásledování a nevěru, od některých výsměch a úmyslné odmítání Mých Výzev k pokání; plivou na Má požehnání; krmeni rouháním, vzkříšení, která vidí a která jsem vykonal před jejich očima, přijímají s opovržením nebo je přinejmenším ignorují: čtou Písma se zastřenýma očima;

dcero, varoval jsem je předem před pohromami, které dopadnou na tuto zemi kvůli jejich hříchům, před ničivými pohromami, které se pak skutečně staly a oni ve své nevěře stále pochybují o tom, že to všechno na sebe přitahují a působí oni a ne příroda… když jsem tehdy řekl, že se zatřese země a vychýlí ze své osy³ a ostrovy se pohnou ze svého místa, tak Mi nikdo nevěřil; nikdo nenaslouchal; nedali si ode Mě poradit; odvrhli všechna Má varování; když vám dnes řeknu, že pro zkaženost a odpadlictví této generace, je v ohrožení vesmír, tak Mi stále nebudou věřit; až uvidí, jak je země, kterou jsem stvořil, rozpolcena a roztrhána na kusy, tak se budou tyto umíněné duše chvět strachy; Potopa⁴ bude ničím ve srovnání se zkázou, kterou Můj Oheň způsobí tomuto světu; z útrob země bude chrlit Oheň a z trhlin naplněných tekoucím Ohněm se budou tvořit řeky, řeky Ohně, které se vzedmou a budou se rozlévat do každého města a zapalovat zemi; všechny klatby, které jste uvrhli na Mé vyslance, dopadnou zpět na vaše hlavy; ještě přidávám Své Požehnání tobě, Má Vassulo, požehnání, které ti on⁵ odmítl dát; ic