16. října 2000
Pán je dobrý, neboť mě učí;
je znám tím,
že vyučuje a poučuje chudé a ubohé;
Můj Otec, váš Otec,
je oděn Mocí a Velebností;
chvalme Ho jedním hlasem
a plňme sliby,
které jsme dali Nejvyššímu;
Přednesme svou báseň Králi;
ale jak se bojím, že uslyším:
„Zúčastnila ses Mého Shromáždění?“
neboj se, vyzvedl jsem tě z hlubin země, vyzvedl jsem tě z hrobu a řekl jsem:
„budeš žít v pokoji, Mé dítě;“
z egyptské země jsem přivedl proroky a svaté; požehnání Egyptu, ať jeho listoví zůstává zelené a stromy, které rostou u řeky Nilu, vzkvétají a stále nesou své ovoce, aby dávaly obživu svému lidu; slavný trůn byl postaven na každém místě, kudy prošli Panna Maria, Má Matka, Josef Spravedlivý a Já;
„Egypte, kráčeli jsme po tvé půdě a kadidlo stoupalo k nebi, když jsme procházeli; nečetli jste v Písmu:
‚z Egypta přijdou Velmoži;‘1
což jsi nevěděl, že jsem tě také pomazal?2 jak vzdálené je nebe od země, tak veliká je Má Láska k tobě; ať tvá půda dál poskytuje potravu a dává ti stálou radost;“
ptala ses, Vassulo, zda jsem Já, Transcendentní Bůh, cele v tobě; Má milovaná, ukázal jsem Svá znamení a divy na té, kterou jsem si oblíbil, a pomazal jsem tě ve Své nesmírné Lásce; opojený tvou slabostí jsem tě držel ve Svých Rukou, zatímco tě celou zkrápěl Olej kanoucí jako čistá myrha a pokrýval tvou hlavu kapkami myrhového oleje proměňujících se v safíry, abys mohla být představena Otci, který, až na tobě uvidí všechna tato znamení Svého Syna, ti bude žehnat3 a bude s tebou hovořit; ve Své překypující štědrosti jsem na tebe vydechl Svou vůni, abys kolem sebe šířila její sladkost, pak se tví nepřátelé, což jsou síly temnoty vedené Luciferem a Satanem, kteří popírají Mé Božství, dozví, že máš Zastánce v Nebi a Ochránce na Výsostech, který tě bude podporovat, dokud nesplníš své poslání;
připadá ti to všechno přehnané? proč? nikdo Mi není roven! Já nejsem nějaký kus papíru z knihy! Má Vassulo, nejsem nějaký potištěný list papíru! tak málo důvěry, jako by ti byly předány do rukou trny, a ne požehnání;4
nech své nepřátele, aby ve své zášti vznášeli své hrozby vůči tobě, vůči Mě a vůči Mému Božství; nech je; nikomu z nich nebude dovoleno nad tebou triumfovat, nikomu! a to je tvůj Bůh, Nejvyšší, který mluví; ať Mně skeptikové, racionalisticky smýšlející, Farizeové tvé doby, kteří se Mě nikdy, až dodnes, nesnažili vidět v Mém Transcendentním Světle a v Mé Slávě, předloží své znalosti a soudy Mých Úst, neboť Já nepřetržitě obnovuji Své Stvoření… ale to je zapomenuto a Já jsem v jejich srdcích víc mrtvý než živý;
říkám vám:5 „nedotýkejte se těch, kdo jsou Mi zasvěceni, Mým prorokům nečiňte zlé;“6 a ty, Vassulo, ty, která se bojíš, že se tě zeptám tváří v tvář: „zúčastnila ses Mého Shromáždění?“, poslouchej: nedalo tvým očím Rozlišování světlo? nešeptala Moudrost po všechna tato požehnaná léta Své poznání do tvého rozumu? pro tvou nicotnost a ubohost jsem se Já, Ženich Svého stvoření, sklonil až k tobě, k dítěti naprosto nevzdělanému7 v Mém Slově, kterým jsi byla; byla jsi nevzdělaná a nezpůsobilá k jakémukoliv výlevu božských slov, ale přesto, když jsem tě zkoumal, jsem pod vším tím bahnem spatřil ušlechtilou jiskru zapálenou pro Mé Svaté Jméno;
a teď, abych ti připomněl: kdo tě pozdvihl? nebyla to Moudrost? nebyla Ona tvým Vychovatelem? a kdo tě vedl, abys kráčela pouze po safírech?8 nebyla to Moudrost? a kdo tě objal, aby ses vznesla do nebe? nebyla to Moudrost? nepředpověděl jsem ti, jak chci upevnit skrze Svá Poselství Své Království v každém srdci? a že skrze Ducha Svatého ukázním tato srdce a obrátím je v apoštoly vašich časů?
dítě Mého Nejsvětějšího Srdce, které jsem vpletl9 do Sebe, „élla,10 mi me fovásse, allá min amfivolíss…se thiálexa yia to érgho mou… affissé tis amfivolíes sou, élla…“11
piš: založím, jak jsem řekl, Své Království v každém srdci, které se otevře Mému Slovu; neboj se urážek, kterými na tebe útočí smrtelní lidé, neboj se zuřivosti utiskovatelů; vtiskl jsem Svá Slova do tvého srdce a nechal jsem kapky myrhy stékat na tvé rty, aby se milostí otevřely, aby ohlašovaly pokoj a přinášely jednotu do srdcí Mých synů a dcer; ať pyšní žasnou nad tvou vytrvalostí, která je dána Mým Duchem těm, kdo jsou pronásledováni kvůli Mně, a ať se vyhýbají setkání s tebou, jak to dělají;12 až nastane Můj Den, vyhnu se na oplátku Já jim; pokud s tebou jednají hrubě a slídí kolem tebe, snášej tuto hrubost pokorně a důstojně, protože skrze tyto domýšlivé lidi dostaneš svou odměnu v nebi… skrze utrpení probouzíš duše z jejich spánku nebo zachraňuješ ty, kteří se nechali unést tímto světem;
budu ti odhalovat žár Svého Srdce; budu tě dál učit poznání Moudrosti a budu žehnat tvým krokům, zatímco kráčíš se Mnou; když kráčíš po cestě jednoty, Má nevěsto, drž se pevně svého Ženicha a Já nakonec zvítězím;
(Bůh je blízko tebe a miluje tě! Já Jsem;)
(Tato část je jaksi „vytržena z kontextu“. Na žádost otce Gerharda Wenzela jsem otevřela sešit na této stránce, protože zpovzdálí filmoval a chtěl, aby to vypadalo, jako by mi bylo diktováno. Vtom mě Pán náhle vzal za ruku a řekl: „Bůh je blízko tebe a miluje tě! Já Jsem;“ Poselství výše nebylo ještě dokončené, nýbrž ponecháno k pokračování.)
Já jsem Nejvyšší Velekněz nad celým Mým Domem, tím Domem, který lidé z nedostatku lásky bezcitně rozdělili; mám se tedy dál dívat na to, jak je Můj Dům stále rozdělován a na vzpouru, která v něm panuje, a nezasáhnout? co vyznávají?13 v čím jménu vyznávají svou víru? sklopil jsem Své Oči, abych je neviděl, když Mě pozdvihují svýma rukama bez víry a bez svatosti; ale kvůli Svým věrným sestoupím do jejich rukou; Mé Eucharistii se přikládá menší a menší důležitost;
Já, Slavný Král, Majestát nad všechny majestáty, Vládce nade všemi vládci, vás milostí volám k tomu, abyste tentokrát jedli živoucí Manu, Nebeský Chléb ve formě Eucharistie; proto říkám těm církvím, jejichž duchovenstvo nepřijalo Mé Tajemství:
„probuďte se a upřímně Mě hledejte; rovněž ovládněte svou zášť k Mé Matce; ať každý národ ví, že Mé Tělo a Krev pochází od Mé Matky; ano, Moje Tělo pochází z Nejsvětější Panny, z čisté krve; buď požehnáno Její Jméno!
abych zachránil všechny pokorné země, kteří Mě přijímají, a dal jim nepomíjející život, stal jsem se Chlebem a dal vám Sám Sebe, a skrze toto Svaté Přijímání posvěcuji každého, kdo Mě přijímá, zbožšťuji ho, aby se stal tělem Mého Těla, kostí Mých Kostí; tím, že přijímáte Mě, který jsem Božství, se vy a Já stáváme jedním tělem, duchovně sjednoceni; stáváme se pokrevně příbuznými, neboť Já vás mohu proměnit v bohy účastí na Mém božství; Svým Božstvím zbožšťuji člověka;“
neslyšeli jste: „vy jste bohové, synové Nejvyššího, vy všichni;“14 nyní jsem souzen lidmi; Roucho,15 které vás může přikrýt, vznešeně ozdobit, proměnit vás a zbožštit, odmítají ty církve, které nemohou pochopit Mé Tajemství;
dnes opět naříkám z Nebes: „bratři, proč zpochybňujete Mé Božství? když tvrdíte, že jste to vy, kdo ví, co je správné, proč pak váš duch plení Mou Církev? Já vás zvu kralovat se Mnou, Já vás zvu vládnout se Mnou, Já vás zvu slavit Mši a účastnit se Božího Tajemství způsobem, který jsem vpravdě ustanovil;“
A co když nebudou poslouchat?
zpupní se Mi budou bez přestání posmívat, ale to proto, že se odklonili od Mého Světla; Já jsem přítomný ve Své Eucharistii, ale pokud neuvidí Mé Božství duchovníma očima, budou dál jako podřimující člověk, který nikdy neporozumí ničemu, co mu říkáš; „co jsi říkala? říkala jsi něco? jakže?“ budou se ptát;
tyto církve prohlašují, že jsem král oděný slávou, potvrzují Mou moc, hlásají Mou strašlivou sílu, zpívají Mi chvály, uznávají Mou Všemohoucnost a Mé veliké divy, ale když přijde na to uznat Mou Božskou Vznešenost a Přítomnost v Eucharistii, tak se stanu kamenem, o který se klopýtá; dnes je to kámen úrazu, který stavitelé zavrhují, aniž by si uvědomili, že je to kámen nárožní;
a ty, Má dcero, Mě dál prohlašuj za svou jedinou Lásku a řekni svým bratřím a sestrám tato slova: „Pán je dobrý, neboť mě poučil; je znám tím, že učí a poučuje chudé a ubohé…“
křehká dívenko, o něco se s tebou podělím: brzy nechám draka požírat jeho vlastní ocas, již brzy vydám rozkazy z nebe; mám v úmyslu obnovit Svůj Dům; znovu povýším Svou Eucharistii v domech,16 které byly zbaveny Mé Přítomnosti, a stanou se posvátnými; byla jsi17 oloupena o Mou Svrchovanost a drak tě srovnal se zemí, avšak Já vám říkám, říkám vám všem: Můj Duch bude vylit na zemi, aby ji svlažil nebeskou rosou, a tráva na zemi se zazelená, stromy rozkvetou a jejich listoví bude krásné a budou mít hojnost ovoce, ano! hojnost, čekej a uvidíš!
18„kdo ti říká, že budeš trvat navěky? dost dlouho ses vznášel jako orel, který si staví své hnízdo, a působil jsi palčivou bolest mezi hvězdami;19 teď pojď a postav se Mi tváří v tvář; už nebudeš stát proti Ábelovi; vyrazím ti tvoji dýku; ty jsi vyplenil Můj Dům a ukradl z Něho to, co bylo Nejvzácnější; kradl jsi do sytosti svého srdce; prošel jsi branou Mého lidu a oslepil jsi ho; ale nyní tvůj čas skončil, ačkoliv stále věříš, že můžeš rozšířit své temné království, abys svedl Můj lid; už toho bylo dost; spravedlnost je připravena proudit jako voda a Můj Duch jako nevyčerpatelný pramen…“
blízko je čas, kdy člověk zvolá: „ach, nyní jsou tak dobré časy…“ pojď, dám ti spočinout, abys získala novou sílu; žij Má poselství a kráčej po cestě, kterou jsem pro tebe vytyčil… ic
Ž 68,32
