(Toto poselství jsem zapisovala od 20. do 26. března 1996. Slavnost Zvěstování byla 25. března 1996.)
Jsem tvá služebnice
a jsem tady, abych Ti sloužila,
Pane, bez Tebe nejsem nic.
Jediné potěšení mé duše,
naslouchám.
Má milovaná, pojď a uč se: kdo Mě nejvíce oslavil? Povím ti, kdo Mě nejvíce oslavil: byla to Nová Eva; ano! Žena oděná sluncem s měsícem pod nohama a jež má na Hlavě korunu z dvanácti hvězd; Já, který jsem stvořil nebe a všechno, co je na něm, zemi a všechno, co plodí, moře a všechno, co je v něm, jsem Ji vyvýšil nad všechny tyto věci;
Královna nebes je vždy přítomna u trůnu Nejvyššího; vznešenost Jejího Jména není o nic menší než výšina nebes pnoucí se nad zemí, Jména, které je zahalené do hávu světla; ať celý svět poklekne před Tou, která nosí to Nejsvětější Jméno:
Matka Boží;
oslavila Mě tím, že přijala Mne, Beránka bez poskvrny, do Svého Neposkvrněného lůna a stala se svatyní pro Svatyni; pojď, zazpíváme novou píseň k Její poctě, ať všechno, co žije na zemi, vzdá čest Jejímu Neposkvrněnému Srdci, tomu Oltáři, ve kterém jsem byl počat a též jsem se stal Bohočlověkem; nikdo Mě tak neoslavil jako Žena oděná sluncem;
ano! Ona je tak mimořádná a krásná ve Své dokonalé Lásce, že všechny ostrovy, hory, pahorky, údolí i prameny se před Ní hluboce sklání, když kolem nich prochází; dnes stejně jako včera chodí Nejkrásnější Láska po zemi obklopena Mými Anděly; jsou očarováni Krásou Otcova Veledíla, jejich oči nikdy nepřestávají obdivovat Obdivuhodnou, Nejsvětější ze všech Panen, když kráčí po zemi, s láskou zasahuje a odpovídá na vaše prosby;
dovolte Mi, abych vám řekl: Moje Nejsvětější Srdce je vaše nebe; stvoření, Mé Nejsvětější Srdce, které tak mnozí z vás odmítají a nechtějí přijmout, je vaším Nebem; vaším Rájem, vaším Královstvím, vaším Dědictvím, vaším Místem-Odpočinku pro Věčnost; proto přistupte k tomuto Srdci, které vás tolik miluje; pak vyliji ze Svého Srdce nesčetná požehnání do vašich srdcí, aby vaše duše rozkvetly jako zjara, aby se vaše duše proměnily ve věže z kosti slonové, v nebe pro Mě samotného; jak může někdo pochybovat o Mé Lásce? ach, milovaní, pokaždé‚ když o Mé Lásce pochybujete, slunce se zatemní Mým žalem…
dnes vám chci, ve Své veliké Lásce, ukázat Srdce Mé Matky,
„Ó, Veledílo Mého Otce! Ó, Vznešené Veledílo Jahveho! Nevěsto Mého Ducha Svatého! Můj Zářící Svatostánku! Tvé Srdce, Milovaná Milovaným, je Jedno s Naším Srdcem! Tvé Srdce je Mou uzamčenou zahradou, zapečetěným pramenem; tvé Srdce je Pramen, který činí zahrady plodnými; tvé Srdce, Úctyhodná, je Mým Trůnem, na němž jsem byl oslaven; je Srdcem Srdce, které jsem korunoval v Naší přítomnosti a v přítomnosti Mého nebeského dvora; jak může některé z Mých stvoření odmítat Tvé Srdce? Tebe, Archu moci, celou oděnou ctnostmi, Mou Novou Píseň, Mou Harfu, Mou Citadelu? Tvou ušlechtilostí je nadšen Stvořitel nebe i země, Tebou, která přebýváš v Naší Přítomnosti a jsi tak blízko všem, kteří Tě vzývají; jak tedy mohl člověk tak padnout a sejít na klamnou cestu tím, že odmítl Tvé Srdce?“
neslyšelo jsi, stvoření, že Já jsem Srdcem Jejího Srdce, Duší Její Duše, Duchem Jejího Ducha? copak jste nikdy neslyšeli, že Naše Dvě Srdce jsou sjednocena v Jedno? rozjímej o Mém Srdci Vykupitele a rozjímej o Jejím Srdci Spoluvykupitelky; rozjímej o Potěšení Mého Srdce, které jako svítání prozařuje temnotu toho světa; rozjímej o Srdci Královny, které září nad lidstvem jasněji než všechna souhvězdí dohromady; září více než slunce; září jako Má Sláva pro Svou výjimečnou dokonalost; rozjímej o Svatostánku svého Boha; rozjímej a nadevše si važ, stejně jako Já si vážím, Mého Trůnu;
neptej se: „jak to, že Jí Nejvyšší určil tak významné místo ve Svých Nebeských Nádvořích?“ podívej, nejenže jsem Ji určil za Královnu Svých Andělů a Svého stvoření, ale určil jsem Ji i k tomu, aby byla Mým Trůnem; Královna nebes a země je Trůnem Krále králů, vždyť Já, který jsem Pánem nade vším, jsem Jí dal první místo ve Svém Nejsvětějším Srdci;
byla zrozena k tomu, aby se stala Korunou Mé Nádhery, Nádobou Pravého Světla, které se stalo tělem z rodu Davidova; byla zrozena k tomu, aby se stala Mou ctí a Mou chloubou; Duch i Já i Otec jsme řekli:
„Maria, milostiplná, jsme s tebou; nezatajíme před Tebou žádné z Našich tajemství; Náš Dech bude tvým dechem, čistým vyzařováním Naší Slávy; Maria, obraze Naší Dobroty, dáváme ti Náš Pokoj do Tvého Srdce; v tomto dokonalém Srdci budu Já, Syn, triumfovat; Naše Srdce bude Tvým Srdcem, horoucí výhní božské lásky; Naše Duše bude Tvou Duší, drahocenným pokladem, Rájem pro Nás; Náš Duch bude Tvým Duchem; ano, každý, kdo je s Námi spojen, je jeden duch s Námi;“
to je Ta, kterou jsme tolik vyznamenali, Ta, kterou tolik lidí odmítá a která je přesto pomazáním pro tvé oči, balzámem na tvoje rány, milosrdnou prosbou za tvé prosby u Věčného Otce, prostřednice a orodovnice tvé duše;
slabý člověče… Choť Mého Ducha Svatého je Chrám Chrámu, země zaslíbená pro slabé a ubohé, odraz Mého věčného Světla, utěšitelka Vašeho Utěšitele je útěchou ve vašich souženích… co může říkat člověk? co může říci člověk ve svém stanu? jak by mohl objevit cokoliv božského, co stvořila všemocná ruka Mého Otce, ve svém pomíjivém těle, když je jeho duše zatížena hříchem? ovládáš svého ducha, člověče, beze světla, bez rozumu;
dnes, člověče, otevři své srdce, a pak ti budou všechna tajemství, jež se ti zdají neproniknutelná, odhalena v Mém Božském Světle, třikrát Svatém; také pochopíš, kdo je Žena sluncem oděná; celá tvoje bytost bude pozdvižena a tvé srdce zaplaví radost a nadšení, protože z tvých očí spadnou šupiny, abys mohl spatřit Požehnané Srdce všech požehnaných srdcí, Nejsvětější ze svatých, Srdce Nedostižné, hořící bezmeznou láskou, ohněm rozpáleným a také jasným;
pak, Můj příteli, porozumíš, co je to Ctnost, a jak jsem se Já, Bůh, v tomto Panenském Srdci plném Ctnosti stal Bohem-Člověkem; spatříš Matku svého Spasitele, Matku proroků, Matku učedníků, Matku charismat, Matku Vítěznou, Matku neomezených milostí, Matku jedinečného Vykoupení, Vinici Pravého vinného Kmene, Cestu k Cestě, která vede každého ke Mně, Bránu dokořán otevřenou pro každého, aby vstoupil a získal věčný život;
- nevšiml sis, jak je Mé Srdce dojato a vždy nakloněno Jejímu Srdci? jak by mohlo být odmítnuto Srdce, které nosilo vašeho Krále, když Mě o něco žádá? všichni věrní, velebte Její Srdce, neboť když velebíte Její Srdce, velebíte Mě;
jakmile Ji poznáte, prohlásíte Ji za Královnu a za hodnou obdivu; pozvedni svůj zrak, stvoření, k Jejímu Srdci a Já ti slibuji, že budeš neustále růst do oslnivé krásy; tvé srdce bude vyzdviženo do výhně Jejího Srdce a vstoupíš do Něj s radostným chvěním a štěstím, jako bys vstupoval do oceánu lásky, protože bohatství Jejího Srdce jsou veliká jako Moře, které se k tobě vylévá a ty vstupuješ do tohoto Moře; všechna Bohatství nebe a země se nachází v Jejím Srdci a všechna mohou náležet Tobě!
i když stále ještě noc přikrývá tvou mysl a tvé srdce, povstaň! povstaň a pozdvihni své oči k oslnivému jasu Jejího Srdce, které mnoho proroků ve své době toužilo spatřit, ale nespatřilo; vstaň a zazpívej nový hymnus Hymnu Nejsvětější Trojice, zpívej takto: „bratři! sestry! pojďte a nechejte se přikrýt Pláštěm Milosti v Milosti; pojďte a nechejte se zahalit Světlem Královny; pojďte a nechejte se zastínit Tou, kterou zastínil Duch Svatý;“ neslyšeli jste snad, že národy přijdou k Jejímu Světlu, a že králové se dostaví k Jejímu vycházejícímu jasu, když nakonec bude Její Srdce triumfovat společně s Mým? tajemstvím to zůstává pro bohaté v duchu, ale pro chudé a ponížené je to tolik vytoužené Blahoslavenství...
Ó pojďte! Než vás zavalí potopa hříchu! Vejděte do této Archy, která vás může zachránit; nebuďte jako vaši předkové ve dnech Noemových, kteří neposlechli; vstupte do Archy a budete zachráněni před rozbouřenými vodami hříchu a před smrtí v záplavách hříchu; pojďte a staňte se zaslíbenými dětmi Prostřednice jako plod zbožnosti, kterou k Ní máte;
zasvěcením Jí, se budete zasvěcovat Mně; každou pobožnost ke cti Jejího Srdce bude slyšet a vystoupí ke Mně, poněvadž Naše jednota je dokonalá; ve vaší zbožnosti k Jejímu Srdci budete v Jejím Světle lépe chápat všechna Má ustanovení, neboť Její Srdce bude provázet všechny vaše kroky, protože vás za ruku povede Samotný Trůn Milostí; jak požehnáni budete při opětovném vyslovení vašeho zasvěcení Jejímu Srdci!
pojďte k Té tolik Požehnané, která Svým dětem ukazuje Mateřskou Lásku a ukazuje jim cestu do nebe; pojďte ke Spoluvykupitelce vašeho Vykupitele, jejíž Srdce hořící Láskou bylo nabídnuto, aby bylo též kvůli vám probodeno; pojďte a ctěte toto Srdce svítící jak Lampa, zářící zevnitř i navenek blízko Mého Srdce;
jestliže říkáte: „nepotřebujeme Její Srdce,“ pamatujte, že ve skutečnosti říkáte: „nepotřebujeme Srdce našeho Pána;“ pamatuj, slabý člověče, že Mé Nejsvětější Srdce a Neposkvrněné Srdce vaší Matky jsou tak sjednocená, že ve Své dokonalé jednotě se tato Dvě Božská Srdce stávají Jedním; říkám vám naprosto vážně a s veškerou Svou autoritou: jestliže uznáte Její Srdce, nejenže uznáte Mé Srdce, ale také Srdce Otcovo; copak jsem vám neřekl, že jsem v Otci a Otec ve Mně? jestliže jsem Já v Otci a Otec ve Mně, pak také Mé Srdce je v Otci a Jeho Srdce je v Mém; říci, že nejsme nerozluční a Jeden, znamená popřít Má Slova; nebuďte otroky svého ducha a nevěřte argumentům tohoto světa;
řekni Mi, které stvoření má srdce podobné Srdci Mariinu? žádné není jako Mariino! od samého počátku dokonalé, od Svého narození Neposkvrněné a plné Milosti, převyšující Svou milostí milosti Mých Andělů; to proto se Andělé ptali jeden druhého:
„kdo je Ta, která se skrývá za Svým závojem?“
„proč se vrcholky hor sklání s tak hlubokou úctou, když kolem nich prochází?“
„kdo je Ta, která je bez poskvrny ve Svém Srdci, a tak milá Bohu?“
„viděli jste, jak celé Boží stvoření klopí oči, když prochází kolem?“
„kdo je Ta, která napájí zahrady Svou milostí jako pramen, jako studna vody živé?“
„kdo je Ta se Srdcem tak čistým božskou láskou, která dnem i nocí, nocí i dnem touží po Bohu a setrvává v dokonalé jednotě s Nejvyšším?“
„kdo je Ta Panna, která přes nesmírné bohatství ctností a milostí je tak pokorná, že Svrchovaný Bůh z Ní nikdy nespustí Své Oči?“
mnoho Mých Andělů mlčelo v obdivu, chyběla jim slova…
v tomto Srdci, v této Propasti milosti jsem zjevil Svou moc; Stvořitel nebe a země, Stvořitel milosti nalezl Svoje nebe v tomto nebi, Svou milost v této milosti, aby tak vzal na Sebe úděl otroka; přišel jsem k Nádherné Pokoře sloužit, ne aby se Mi sloužilo; Já, Vykupitel lidstva, slíbený Mesiáš, jsem přišel k dokonalému obrazu Mého Nejsvětějšího Srdce, abych sdílel bolesti, radosti, utrpení, mučednictví, zázraky, zrady, agónie, bičování, probodení a ukřižování; obě Naše Srdce společně usmiřovala;
každá chvíle, kterou Moje Matka strávila na zemi, byla dokonalým hymnem lásky, milosrdenství, pokory a čistoty, poklad z Mých pokladů; do tohoto Svatého Srdce, které je obrazem a obdobou Mého Nejsvětějšího Srdce, jsem se přišel stát Bohem-Člověkem, abych chodil v Jejích stopách, jako později Ona následovala ty Mé; řekl jsem již, že Ona i Já jsme se dělili o všechno cestou ke Kříži;
Naše jednota byla tak hluboká a dokonalá, že jsme nepotřebovali řeč, neboť jediná domluva byla v Našich Srdcích; nemusel jsem Jí za Své nepřítomnosti předávat Svá slova a Své myšlenky; v síle Mého Svatého Ducha všechno věděla, v Jejím panenském Srdci Jí bylo všechno známo, neboť vlastnila Boha a Bůh vlastnil Ji; Jejím každodenním pokrmem byla Vůle Věčného Otce;
ach, stvoření! Má Duše je naprosto zdrcená, když tolik z vás odmítá Její Srdce! Moji Andělé se chvějí před tím dnem, kdy obviním tyto lidi! ale pro vás, kteří jste Ji ctili a milovali, zůstane Brána do Jejího Srdce otevřená, abyste mohli vstoupit do nebe; Já pak řeknu tobě, který jsi Ji miloval a ctil: „pojď! tvoje láska k Ní byla na zemi tak veliká, že dnes můžeš vstoupit do svého obydlí a hluboce se sklonit před Mým Svatým Chrámem;“
stvoření, to Veliké Znamení na nebi, Žena Sluncem oděná, která ochromuje strachem démony, to Veliké Znamení, které svítí na nebi a zahání Temnotu, není nikdo jiný než Moje Matka; pozvedl jsem tuto Nejsvětější Pannu jako protiklad Temnoty, aby byla pro vás pro všechny Sloupem planoucího ohně, který vede vaše kroky v noci, a ve dne, aby byla Sluncem, které prozařuje vaši hroznou temnotu;
- toho dne, kdy jsem byl v Jejím panenském Lůně počat Duchem Svatým, všechny démony ochromil strach, zatímco v nebi ohromné zástupy nebeského vojska velebily Boha a zpívaly: „Sláva Bohu na výsosti a pokoj lidem dobré vůle;“ tak jsem tedy sestoupil z nebe do nebe, ze Svého trůnu na Svůj trůn…
ano, zde kvetla každá ctnost a uchvacovala svou vůní dokonalé Lásky Mé Nejsvětější Srdce; Srdce Mé Dokonalé se nedá s ničím srovnat a je milováníhodné… od chvíle Jejího Neposkvrněného Početí bylo Její Srdce neustálou modlitbou, smírným kadidlem, nepřetržitou adorací Boha; to je Moje Vinice, kterou mocná Ruka Mého Otce kultivovala, aby Pravá vinná Réva zapustila Své kořeny v Její půdě;
pojďte k Srdci vaší Přesvaté Matky, které září jako den; přijďte si pro Její milosti, jsou nesčetné a září jako paprsky vycházející z Jejích Dlaní; Moje Srdce, plné milosti a pravdy, se stalo tělem v Panenském Lůně plném milosti a pravdy; a nyní Obě Naše Srdce spojená v Jedno přemohou Zničující Nákazu, ne fyzickou silou, ani silou paží, ale láskou a obětí;
Lk 14,5
