6. května 1997
Můj Pane, můj Kalichu, má Hostino!
V Tvé Přítomnosti mi nic nechybí.
Budiž Požehnáno Tvé Jméno třikrát svaté.
Ležela jsem v prachu země,
dokud k mému sluchu neproniklo
Tvé Slovo a neoživilo mě.
Tehdy ve Své veliké Lásce a Soucitu
jsi políbil mé oči, abys je otevřel.
Začala jsem vidět.
Viděla jsem dál, než jsou hvězdy,
a ve svém srdci jsem spatřila
Tvůj Majestát.
Spatřila jsem Neviditelného Boha
a Ten, který byl pro mne
nedosažitelný,
byl náhle všude kolem mě a ve mně!
Neuchopitelný se náhle stal
uchopitelným
stačilo, aby jen otevřel Ústa a promluvil,
Přímluvce ve mně
pozvedl mého ducha v oblaku
a spolu s Ním a skrze Něho
přivedl mou duši k dokonalému
společenství s Tebou,
abych pronikla do samotných hlubin
Tvého Majestátu.
Má Vassulo, rozprostřel jsem Svou Lásku přímo před tvýma očima;1 nevšimla sis, jak jsem tě obklopil zpěvy vysvobození? – chceš, abych ti zazpíval ještě jednu ze Svých písní?
Ó, ano! Chtěla bych, abys mi zpíval píseň bez konce.
zazpívám ti píseň,2 která se bude zpívat po celou věčnost a pro vás všechny; a ty, Má milovaná, můžeš být Mou harfou a Mou lyrou, která bude doprovázet Můj Hlas; pojď, pojď a řekni své duši:
„Ježíš je má spása;“3
Já jsem tvá spása; vidíš, jak přicházím se Svou jemnou vůní kadidla a myrhy až do tvého pokoje? Moje křehká, přestaň bloudit jako tulačka a dovol Mi, abych tě vtáhl do Sebe; těš se z Mé Přítomnosti, těš se z velikého bohatství Mého Srdce, ty, kterou jsem k Sobě připoutal sňatkem;
stal jsem se tvým královským poradcem; čas od času, abych ti dodal odvahu, se ti ukážu;4 neptej se: „kdo je to, vypadající jako sloup světla“?5 dříve než se zvedne vítr za úsvitu, dříve než se rozplynou stíny, pojď blíž ke svému Milovanému a ukryj se v Jeho objetí, kde se tvá duše zaraduje; nikdo nebude rušit tvůj odpočinek; nikdo nemůže narušit tvé spočinutí v Mém Srdci, protože tě budu bezpečně střežit, Má milovaná; nikdo se neodváží tě rušit, nikdo se neodváží k tobě přiblížit, když zdáli uvidí v Mých Očích plamen Mé žárlivé Lásky, která tě žárlivě střeží;
nechám teď Svou žárlivou Lásku promluvit: jako řekl David ve svém žalmu:
„pomazal jsi mi hlavu olejem,“
tak i Já ti říkám se Svým Srdcem na Dlani: vzdám ti poctu, Má nevěsto, když ti znovu pomažu hlavu olejem, abys kvůli Mně prošla těžkostmi i pronásledováním; kéž tento olej, Moje milovaná, pokryje tvou hlavu a uzdraví všechny nedokonalosti, a kéž je tvá přítomnost tak zářivá a krásná, jako lilie mezi trním, aby vtáhla mnoho duší do svatební komnaty Mého Srdce, aby se i ony mohly ve Mně radovat a vydat svědectví o všech Mých požehnáních v nadcházejících dnech; pak s jásavými písněmi budou dobrořečit Mému Svatému Jménu; a Já zase vzbudím jejich lásku, aby po Mně toužili; vyburcuji jejich žízeň hledat pouze Mé Srdce;
jako král, který sedí na svém královském trůnu oblečený ve Svém královském rouchu třpytícím se zlatem a drahokamy a s žezlem ve Své pravici, si vezmu za Svou hlavní a osobní starost, abych uchránil Svůj Trůn ve tvém srdci, aby tvé srdce i nadále bylo ozdobeno bohatstvím tvého Krále a Pána; toto bohatství poznání Mě v Mé trojjediné slávě; bohatstvím bázně přede Mnou, bohatstvím vyhýbání se každému hříchu, a nakonec bohatstvím konání Mé Božské Vůle a toho, co se líbí Mně, tvému Bohu…
Má společnice na cestách, spočiň nyní v Mém objetí a nech se nést v Mém Náručí; dovol, abych tě laskal a přijmi Mé polibky; nikdo se neodváží rušit tvůj odpočinek, když se střetne s Mým Pohledem; a jestliže by někdo6 byl tak neuvážlivý a byl vůči Mně vyzývavý, smetu ho Svým Dechem a rozdrtím ho na prach;7
pojď, ať tvůj duch pojme tajemství Moudrosti, ať se tvůj duch chlubí jediným pravým Poznáním, které jsem ti dal Já Sám; ať se tvůj duch raduje z toho, že má Mě, jednorozeného Syna, nejbližšího Otcovu Srdci, a tak blízko tvému srdci, tak blízko, jak jen srdce mohou být; ať tvůj duch pojme Mou Sladkost;
Já, Ježíš, jsem tvá spása a tvůj Svatý Společník, ten, který ti zpívá, je skrytý s tebou a v tobě; Já jsem To;8 Má Vassulo, uvaž to množství darů, které jsem ti dal, abych tě ustanovil nejen Svým poslem, ale také Svou předrahou nevěstou; zušlechtěna Mým Slovem, vychovaná Mou Moudrostí, obdařena Mým Duchem a poctěna přízní Mého Královského Srdce, raduj se! raduj se a buď šťastná, že Já, Ježíš, jsem tvá Spása! pozvedni tedy své oči, Má milovaná, pozvedni své oči a pohleď na Toho, který za tebe položil Svůj Život;
neposlouchej ty, kteří mluví nesmysly a jsou naplněni zradou; nikdy se se Mnou nesetkali, ani mě neznají, ale Má sláva spočinula na tobě a skrze tebe v mnohých srdcích; toto je právě to bohatství, které Mé Nejsvětější Srdce dlouho předpovídalo, bohatství, které přivede mnohé národy ke Mně a do Mých Nádvoří; pozvedni tedy svůj zrak a pohleď na svého slavného Krále; na Toho, který tě vždy tak něžně miluje; při pohledu na tuto nádheru se rozzáříš, neboť tě bohatství Mého Srdce nepřestane zaplavovat jako moře, aby ti umožnilo dokončit Mé Dílo v milosti;
pomazal jsem tě, Moje milá, abys vyšla a hlásala, že Já obnovuji Své stvoření, a že Můj Návrat je bezprostředně blízko; ale prozatím Já a ty vyrazíme znovu k národům, zvláště tam, kde je více pouště než života; dovol Mi, abych obnovil tvou sílu v Mém Srdci, když naplním tvé srdce Svým Pokojem; znovu spolu vystoupíme na veřejnosti, až přijde čas; na každém Mém kroku budeme slavit vítězství, která si podmaní duše, a ty, připoutaná ke Mně, poběžíš a neunavíš se, budeš mluvit a nepocítíš žízeň, budeš stát a neunavíš se; budeš se Mnou postupovat vpřed a tvé nohy se sotva budou dotýkat země, zatímco Já budu pozvedat tvou ruku, aby žehnala Mému lidu v Mém Jménu třikrát Svatém;
teď tě držím, Má vyvolená, za tvou pravici, abych tě oděl Svým nejbohatším oděvem; obléknu tě do Sebe; když budeš oděna do Mě, tak ti tato roucha dají velkou sílu v dobách utrpení; potěší tě v dobách těžkostí a tísně a spolu s nimi ti pošlu Svou Matku, aby vždy stála při tobě; ve Své Milosti tě povede k tomu, abys dosáhla dokonalé svatosti v bázni Boží;
nyní Mě potěš a připoutej Má Slova navždy ke svému srdci, abys všechno, co budeš konat, konala s důstojností a ctí, protože jsi byla pověřena Králem Králů; a zeptá-li se tě někdo: „kdo složil tuto píseň?“, odpověz jim slovy: „Ten, který žije na výsostech Slávy; právě Ten, který do vás ve Své trojjediné Svatosti vdechl život; ten, který řekl Samaritánce: „voda, kterou Já dám, se v něm stane pramenem vyvěrajícím k životu věčnému;“ je to Ten, který řekne velikému množství suchých kostí: „poslechněte řeč Slova, vysušené kosti, naplňte se Mým Dechem a vstaňte!“ řekni jim, Má sestro a Moje milovaná: „Autorem i Skladatelem této písně je Ten, ve kterém budete žít po celou věčnost, když Ho budete následovat;“
dechu Mého Dechu, plameni Mých Očí, neunav se psaním, ale drž své ucho přitisknuté k Mé Hrudi; ani pompézní slavnosti učiněné k Mé chvále se nemohou vyrovnat a převýšit tyto drahocenné chvíle, kdy jsem s tebou, a kdy jsi Mi otevřená jako kniha, abych do ní psal Svůj Hymnus Lásky; Hymnus Lásky, ve kterém Ten, který je Neznámým pro neznámé,9 se jim zjeví v plnosti Své Slávy; neboť Já, Pán, neodmítám lidstvo a Mé milosti ještě neskončily; proto neznámí řeknou s velikou radostí:
„Ježíš je má Spása!“
Bůh je tvým Přítelem, Má Vassulo, Ten, který zná všechny věci, je tvým Přítelem; Ten, který tě pozval ke Svému stolu, je tvým Věrným a Oddaným Přítelem; ať to národy vědí, aby se dozvěděly, kdo je Ten, který nyní stojí u jejich dveří a klepe; jestliže Mě uslyší a otevřou Mi, vstoupím a zasednu s nimi ke stolu, abych s nimi pojedl; potom Já na oplátku, až přijde čas, jim ukážu Svou vděčnost a pozvu je, aby měly podíl na Mém Trůnu v nebesích;
Pane,
jsi Veliký, jsi Slavný,
obdivuhodně Silný
a nepřemožitelný.
Kéž Ti Tvé stvoření
slouží ve spravedlnosti!
Můj Otec a Já jsme si v tobě učinili Náš příbytek10 díky veliké lásce, kterou ke Mně máš…
Vassulo, mám ti ještě mnoho co říci, ale nyní je na čase, abys také splnila své ostatní povinnosti; Já jsem s tebou a budu se těšit i z toho, až budeš konat práce pro svou rodinu; od tvého narození, Má milovaná, a během tvého dětství Mé Oči nikdy nepřestaly s radostí bdít nad tou, kterou si vybralo Mé Srdce, aby ji jednoho dne učinilo Stromem; dcero-Syna,11 miluji tě;
život věčný znamená poznat Mě, jediného Pravého Boha; pojď;
Mt 7,21-23).
