15. července 1996
Můj Bože, dej, abych mluvila,
jak Tvá Moudrost chce,
abychom mluvili;
Uděl mi, můj Otče,
aby mě vedla Moudrost,
abych laskavě a bez výhrad
předávala bohatství Tvého Království
svým bratřím a sestrám;
Má dcero,1 mluví k tobě tvůj Otec; Mé Jméno je Jahve;
– poněvadž tvé srdce touží říkat slova Moudrosti a poznání, aby odhalovalo Mou Svatost a bohatství Mého Království, daruji ti tuto milost, takže mnoho národů bude moci naslouchat Mému Hlasu, poznat Mě a pochopit, že Já jsem Otec; ano, dej jim poznat, že Já jsem jejich Otec, že jste všichni dílem Mé Lásky;
Můj Jahve je veliký
a velmi hodný chvály.
Ano! Kéž má ústa mluví moudře
a vyslovují slova pouze k Jeho chvále,
kéž mé srdce hledá jen moudrost
a má mysl vstřebává
Jeho líbezný rozhovor,
aby se Tvá Láska, Otče,
která se tyčí až do nebe,
dala poznat těm, kdo ji nepoznali,
aby se i oni mohli radovat
a kráčet po Tvém boku
na věky věků!
věz, že každému, kdo se ke Mně obrátí s jedinou touhou líbit se Mi, daruji z celého Srdce, ano, z celého Srdce Své milosti…
zjevím jim Svou Dobrotivou Tvář, aby zakončili svou pouť se Mnou; ještě jste si nevšimli, jak ze svatých nebes sesílám Svého Svatého Ducha, nositele Moudrosti? co se vám všem jevilo jako Nedosažitelné a Nedostupné2 bude z Mé Dobré Vůle uspíšeno, aby na vás sestoupilo;
„vysvoboď nás!“ někteří z vás snažně prosí;
„přijď a dej nám sílu, Otče!“ slyším výkřiky Svého tvorstva;
„rychle nám sešli z Nebe Svého Svatého Ducha!“ volají jiní ve své žízni, nebo,
„povstaň! zachraň nás!“
„povstaň! zachraň nás!“ na tento nářek jsem řekl: „vydechnu na Své tvorstvo vůni jako kadidlo,3 rozšířím Svou vůni jako nikdy předtím v dějinách; nečetli jste: „Já jsem jako strouha vycházející z řeky, jako vodní proud vedoucí do ráje; řekl jsem: zaliji si zahradu, zavlažím Své záhony; a hle, z Mé strouhy se stala řeka a z řeky se stalo moře; od rána dám zazářit kázni, její světlo zanesu do daleka; budu rozlévat ponaučení jako proroctví a předám je budoucím pokolením;“4 a Můj lid řekne: „pohleďte! pohleďte, náš Otec přichází jako oblaka! hleďte, jak vylévá Svého Svatého Ducha s Požehnáním;“5
chci vyléčit vaši nevěrnost, chci vyléčit vaše odpadlictví a dát vám všem čistá srdce, abyste se přede Mnou nemuseli se studem skrývat; mnoho z vás zůstane stát zděšeně, zmateně a ohromeně, někteří budou v srdci chovat pochybnosti a jiným v mocné Přítomnosti Mého Ducha ztvrdne tvář více než kámen; ovšem Já pouze plním Slib Svého Syna…
a až se lidé zeptají: „kdo jsou ti, co se vznáší jako oblak, jako holubice ke svým hnízdům?“6 odpovíš jim: „to jsou synové a dcery, kteří nalezli svou svobodu v Duchu; to jsou ti, kteří volali ke svému Otci: „Otče můj“, a kteří znovu ozdobí Jeho Svatyni; oni se nyní budou sytit bohatstvím Jeho Svatého Ducha; oni jsou lidem, kterému Otec žehná; ano! Duch Svatý, Dárce Života, bude jejich září a oni se dále budou živit bohatstvím Jeho Svatého Ducha…“ to řekneš Mému lidu…
pojď;
Num 6,22-27, také přijetí zvláštních milostí a duchovní útěchy, když spočívají v Jeho Duchu.
