7. února 1991

(Poselství světu)

pokoj vám; Já Jsem Ježíš;

Já jsem Naděje, kterou svět hledá; naděje, kterou hledají, je jim na dosah; stačí, když vztáhnou ruce k Nebi a budou hledat Nebeské věci; když Mě budou hledat, odpovím jim; neskrývám Svou Tvář, ani od nich neodvracím Své Oči; Mé Oči vás všechny pozorují a vidí každý váš krok;

Můj Duch skutečně naplňuje celý svět, aby rozjasnil tuto temnotu a dal Naději těm, kdo hledají svou cestu a tápají touto nekonečnou nocí; milovaní, vždyť Nebe je vaším domovem a země vaším putováním, o to větší máte důvod k radosti a naději;

Ó, tvorstvo, mám z tebe sundat tvé pohřební plátno a probudit tě k životu nebo tě mám Já, který probouzím k životu, poslat zpátky na smrt? jsem Slitování, jsem Láska; vzhlédni k Nebi a pochop Znamení Časů; přicházím shromáždit jeden národ za druhým, ukázat Svou Svatou Tvář každému z vás a připomenout vám Svou Lásku;

ale hleďte, začátek soužení už nastal, i začátek vašich porodních bolestí; jste svědky, protože jste uvěřili, že to, co jste četli v Písmu, se stává skutečností: Můj Svatý Duch se v těchto posledních dnech temnoty hojně vylévá na lidstvo; jste svědky věcí, které byly před tím řečeny jen v hádankách a v podobenstvích; jste svědky Satanovy krutosti, ale slibuji vám, dítky, že brzy po vašich souženích (která se budou zhoršovat) přijde Radost, a až pominou vaše porodní bolesti, narodí se mezi vámi Láska! ale dnes se s hrůzou dívám shůry na zločiny této generace, které překonávají hříchy Sodomy a Gomory, protože vaše naděje jsou zbudovány na falešném Kristu;

tato generace je ničemná, odbojná a poskvrněná krví, žije přikryta Satanovým stínem; Ó, dobo! tvá vznešená takzvaná moudrost Mě od vás skutečně dělí jako zeď, protože vaše srdce, nadutá a plná arogance, se považují za rovná Mně, vašemu Bohu; „budeš ještě říkat: ‚jsem bůh’ před svými vrahy?“1 krev už teče ve vašich ulicích; ve své zkaženosti jste vkládali naději do všeho, co nejsem Já; doufali jste v lidi, a ne ve Mě, v bohatství, které vás nezachrání, pohrdli jste Pokladem, který vám nabízím v Nebi; vkládáte své naděje do lidstva založeného na lži, neboť věříte, že všeho můžete dosáhnout svými vlastními lidskými silami; vskutku jste2 svým pilným obchodováním nashromáždili veliké bohatství, ale zítra zemřete;

málo je těch, kteří se ptají: „jak to, že Pán a Jeho Matka k nám tak znenadání sestupují?“ a jen zbytek Mých kněžských duší se stará o Naše řádná zjevení; řekl jsem, že „vypravím Svého Posla, aby přede Mnou razil cestu,“3 a to je přesně to, co Má Matka, která je i vaší Matkou, dělá;

Písma se naplňují a naprosto vážně a s veškerou Svou autoritou vám říkám, že Ten, po kterém toužili Moji Ábelové a Moji Jákobové, náhle přijde, vstoupí do Svého Chrámu a vyhladí Kainy a Ezauy, kteří zpustošili a rozbořili Můj Chrám; udělali jste z Mého Domu tržiště; z Domu, který měl být Domem modlitby! skutečně jste z Mého Domu udělali doupě lupičů! jsem-li, jak vy4 říkáte, „Svatý“, kde je potom úcta, kterou jste Mi povinováni? jsem-li opravdu váš Mistr, kde je váš respekt? jsem-li váš Bůh, kde je vzdávání chvály a klanění? kde je adorace Mne a Mé kadidlo? kde je odevzdanost Mně? jak to, že nedokážete rozpoznat Znamení Časů? jak to, že nemůžete pochopit Nebeské věci? jak to, že už nevěříte v Mé Zázraky? proč pronásledujete Mé Ábely a Mé Jákoby? ne-li veřejně, pak tajně?

zjevuji se, a stejně tak i vaše Svatá Matka, prostřednictvím duší se dáváme poznat v mnoha národech, ale Naše zjevení vás unavují a dokonce popouzejí; „hleďte, to je starostí,“ říkáte,5 protože dosud nechápete Nebeské věci jako Moji Ábelové a Jákobové; ne, neporozuměli jste ani Mé Lásce, ani úctě, kterou dlužíte Mé Matce; odvoláváte se na víru a spoléháte na svou vlastní sílu, svou autoritu a svůj rozum; Můj Hlas, který dnes vybízí hříšníky k pokání, ruší vaše uši; když náhle zazáří Spravedlnost Svými hojivými paprsky, odmítáte Můj Dar, který se dnes nabízí vaší temné éře;

mám stále znovu a znovu přijímat vaše pronásledování? mám každý rok obětovat Své Ábely a Své Jákoby, kteří jsou vonným dýmem Mého oltáře a pevnými sloupy Mé Církve? zavřeli jste před Mým Hlasem své uši, abyste naslouchali jen sami sobě; zabránili jste mnohým jíst plody Mých Nových Vinohradů, protože k vám vstoupil Satan a přepadl vašeho ducha; běda, jiní přinášejí zadostiučinění za vaše zločiny;6 druzí pykají za vaši marnivost a pošetilost:

aby vás zachránili; každý den za vás tyto šlechetné duše nastavují tvář k políčku, aby byly týrány a zraňovány kvůli vám; tyto obětavé duše přinášejí smír svou vlastní krví: aby vás zachránily;

čekám, až vás uslyším, ale neříkáte to, co byste měli; nelitujete, ale tím, jak sledujete svůj vlastní kurz, scházíte na scestí a vlečete za sebou miliony; jde vám o vysoká místa a pocty, a ne o získání duší a jejich záchranu, ale padnete… a bude konec tomuto pokračujícímu odpadlictví… a ve vás, Moji Ábelové a Jákobové, ve vás znovu zbuduji Své oltáře, které tu kdysi byly, ale dnes leží v troskách;

dám z vás plynout křišťálově čistým řekám a vaše svědectví přinese ovoce, protože tyto vody budou vycházet z Mého Zdroje; a jako stromy života, které rostou u této Svaté řeky, Mé děti budou mít prospěch z vašeho svědectví; děti, odvahu, neopustil jsem vás, ani jsem na vás nezapomněl; každý, kdo žije ve Mně, pocítí Mou Lásku, kdo se živí ze Mě, nebude odseknut, aby zemřel; kdo zůstává ve Mně, bude žít; Já, Ženich, sestupuji, abych se s vámi zasnoubil ve Svém Míru a Lásce a připomněl vám, že jste Moji od Počátku;

Já, Pán, vám žehnám a zanechávám vám na čelech Povzdech Touhy Své Lásky; buďte jedno v Mém Svatém Jménu;


2  Bůh touto pasáží poukazuje na způsob uvažování zednářů.
4  Kainové a Ezauové.
6  Ježíšův Hlas byl náhle něžnější a zesmutněl.