17. června 1987
(Dháka)
Dáváš mi poznávat mou ubohost a to, že ses ke mně přiblížil navzdory mé zkaženosti, a že nemám vůbec žádné zásluhy, pro které by mi mohly být dány takové milosti. Když se srovnám se svatými, tak je to zjevné. Chápeš proto, odkud pochází ona „vlna pochybností“! Právě z tohoto důvodu, kvůli mé nehodnosti. Vzpomínáš si, jak jsi mě všemu učil od základů a jak jsem Tě na začátku odmítala, i když jsem věděla, že jsi to Ty? Víš, co mám na mysli? Vím, že když mě z výše uvedených důvodů přepadají „vlny pochybností“, že Tě urážím a zraňuji, jak jsi mi jednou řekl: „zraňuješ Mě, když zapomínáš, kdo tě zachránil z temnoty;“ Na druhou stranu se mi až motá hlava, když se snažím porozumět tomu, proč jsi přišel ke mně, k člověku, který vůbec neznal Bibli, byl 150% hříšník, abys mu svěřil tak důležité poslání!
Čím více postupuje Tvé vedení, tím více zázraků přináší. Totální ateisty jsi přiměl k tomu, aby se sklonili, ale to by mě nemělo překvapovat, neboť Ty jsi požehnal Svému Dílu, Pane. Jeden nevěřící za druhým se vrací k Tobě, když si čtou Tvé Poselství. Lidé, kteří mi říkali: „NIKDY mě nepřiměješ, abych si z toho přečetl jedinou stránku, věřím jen v to, co je hmatatelné, v peníze, v byznys…“ Ještě dnes mi ta slova znějí v uších. A dnes vidím tohoto muže horlivějšího než jeho žena (která se ho původně snažila přesvědčit – bez úspěchu), jak chce všechna Tvá poselství a jak říká, že mu dávají neobyčejný pokoj. Já jsem s ním nikdy nemluvila, nejsem totiž obratná v řeči. Prostě se to stalo: Ježíš to udělal, pochopitelně. Jsi Úžasný!
jsem to Já, Ježíš, milovaný Syn Boží; posílám vám všechny tyto sešity, abyste mohli věřit v Má Nadpřirozená Díla; živím vás Svým Chlebem; nikdy nepochybujte o Mých Dílech; přeji si, abyste se pečlivě učili porozumět všem Mým milostem, proto buďte pozorní ke všem novým projevům;1 všechny budou ode Mne;
(Měla jsem pocit, že mě tento Kříž znovu drtí. Tím „Křížem“ je Boží Poselství.)
Ježíši?
Já jsem, seber se! odvahu! neklesej na mysli, jsem u tebe, abych ti pomohl; zvedni Můj Kříž, nebuď jako ten z Kyrény; buď ochotná; pojď, milovaná, cesta může být kamenitá, ale jsem vždy u tebe a sdílím s tebou Svůj Kříž; Vassulo, podívej se na Mě!
((Pohlédla jsem na Něho. Stál tam a způsob, kterým se přidržoval zdi, je tím nejžalostnějším, co kdy mohl člověk spatřit. Měl na Sobě trnovou korunu a Jeho oděv, jenž Ho zakrýval jen zpola, byl nasáklý krví. Byl pokrytý potem a krví, že téměř nebylo vidět zdravého místa… bezprostředně po zbičování.)
zasloužím si to?
NE! Můj Bože!
oslav Mě, dcero;
Kdo Ti to učinil, Pane?
kdo? Lidé, Vassulo, jsou to lidé, kteří jsou obrazem Sodomy, což znamená, že se chovají stejně;
(Později:)
dcero, toužím po jednotě ve Své Církvi! po jednotě!!
(Ježíš byl neústupný a důrazně vyslovil tato slova.)